Pro Zuzku A SPOL

Mám 3 letého syna. Od malička odnošený na rukách, strašný ukřičenec, mímo a vlastně celkově dítko, které potřebuje neustále něčí pozornost. Původní náš "plán" byl mít do 3 let Ondrova věku dalšího caparta. A nakonec, zatím co okolo nás všichni vesele rodí, my jsme naše plány přehodnotili, já se tak na dva roky vrátím do práce a až bude synáček zajetý v kolejích, kdy bude chodit do školky, zjistí, že existují i jiní lidé než jeho rodiče, až vlastně bude samostatnější, tak teprve potom si s klidem půjdu "odpočinout" na další mateřskou dovolenou. Prostě jsme naše rozhodnutí přehodnotili a věřím, že jsme udělali dobře. Každý se nám diví, proč to neodbydeme najednou, ale stálo nás to hodně přemýšlení a debat a usoudili jsme, že my počkáme. Taky jsme to probírali se všema možnýma kamarádkama, ale nenalezli jsme žádný klíč k tomu, co je lešpí, jestli mít děti hned po sobě, nebo s větším odstupem. Doufám, že toho jednou nebudeme litovat, ale zatím jsme ve všem postupovali "srdcem" a vyplatilo se (i v tom nošení, kojení a zase kojení a zase nošení a neustálé péči o malého).