Re: matka, která není ze všeho jen nadšená

Já taky přiznávám, že jsem měla s kojením problémy, bradavky mi naštěstí nepraskaly a prsa se mi nalily mlékem asi druhý den po porodu tak rychle a lehce, že kdyby mi to sestra neřekla, tak to ani nevím...ale ta bolest!!! Pokaždé, když jsem malou přiložila, mi vytryskly slzy...V porosnici mě sestry "nutily" přikládat přesně co tři hodiny napřed k jenomu a pak k druhému prsu (aby pila z obou). Jsem však bytost svéhlavá a nenechám se do ničeho nutit, Malou jsem přikládala tak jak jsem sama uznala za vhodné (když byla vzhůru, nikdy jsem ji nebudila!) a hlavně vždy jen k jednomu prsu (aby si to druhé "odpočinulo". Malá i přes námitky sestřiček, že kojím málo krásně přibírala a navíc tím, že jsem ji nikdy nebudila, se učila spát dýl a dýl a ve dvou měsících mi prospala celou noc!!! (já jsem sice měla ráno v promočené podprsence 2 obrovské melouny, ale byla jsem ráda, že nemusím vstávat co 2hodiny jako spousta jiných maminek.
Moje maminka mi řekla , že dělám dobře, ať dám sama na své pocity. Pak mě ovšem spražila poznámkou, že ji kojení (mě) bolelo pokaždé a celé 4měsíce, co to vydržela, probrečela.
ALE naštěstí to tak většinou není (abych nikoho neděsila) - dřív se o tom prostě nepsalo, nemluvilo, prostě buď umíš a jde to, nebo dáš sunar. Dnes už je to jiné, informace a rady kojícím maminkám jsou snad všude.
Mě to taky bolelo míň a míň. Nakonec jsem to ani necítila. Asi je fakt, že i ty bradavky si na tu dětskou papulku musí zvyknout.