Re: šestinedělí? .... a to je jen začátek

Souhlasím, že je to jen začátek celého mateřství, které je vlastně doživotní velmi těžká "role".Taky myslím, že každé období má to své krásné a to své horší.Šestinedělí (tedy spíš první 3-4 měsíce) pro mě ale stále opravdu zůstávají tím "nejhorším".Určitě u každé maminky souvisí víc věcí dohromady...a já jsem byla rozhozená jak psychicky tak fyzicky...Vzpomínám si jak jsem slyšela malou plakat pořád...i když ji mamka vzala ven, abych si lehla...slyšela jsem ji..., ležela jsem ve strnulé poloze na posteli a nebyla jsem schopná se uvolnit... a ani spát. U mě to asi byla psychika, stresové těhotentsví,stále plačící miminko únava, špatné kojení, izolace (byla zima a dlouhá) - no prostě opravdu hrůza. Chvílemi jsem si myslela, že to opravdu nepřežiju. Měla jsem normálně regulérní deprese.
A teď i když je to s dcerou náročné (bude jí 15 měs.), nesmím z ní spustit oči, stále někde něco vymýšlí a vyvádí a padá (je hodně živá) a samozřejmě vzdoruje... a já jsem unavená atd...nedá se to srovnat...Těžko se to vysvětluje teď už jsem to zase já, já ne jako před tím, ale já jako maminka, přesto já... po porodu jsem myslela, že jsem se kamsi rozplynula. Navíc teď můžu večer klidně odejít s kamarády na decko, začala jsem chodit cvičit, s malou můžem na návštěvy,chodíme plavat, v létě se chystáme na výlety...Když byla úplné miminko seděla jsem s ní doma na balóně a koukala do čtyř zdí (bydleli jsme v garsonce).
Uf, přesto si troufám na druhé miminko (až tedy po létě), ne že bych tolik věřila, že bude jiné (i když doufám, že bychom mohli mít prozměnu spáče), ale věřím (doufám), že tím, že vím do čeho jdu už mě to tolik neporazí.
Tak spavé děti všem. Jo my spíme celou noc od 7 večer do 4-6 hodin ráno (kdy dáme většinou ještě mlíčko a doufáme ještě ve spánek)tak už poslední tři čtyři měsíce. Ale taky už nekojím.
Dáša