Právo se rozhodnout by mělo mít i dítě.

Souhlasím s názorem, že tělo ví, co potřebuje a řekne si o to, když mu dobře nasloucháme. Takže maso nemusím mít týden a pak na něj mám prostě chuť. Když se to sejde a mám několikrát za sebou masné jídlo, cítím, že to není to pravé a vůbec se mi do něj nechce. Pokud někomu vyhovuje maso nejíst, je to jeho volba a asi to jeho tělo tak potřebuje. Jsem ale zastánce názoru, že by se dítě samo mělo rozhodnout, zda maso jíst bude či ne. Vnucené vegetariánství mi nepřipadá správné. Sama jsem dceři nabídla všechna možná jídla a nechám to na ní, zda bude vegetariánem či ne. Jídelníček se snažím sestavovat vyváženě a rozličně. Nenutím jí jíst všechno, ale snažím se, aby měla zastoupené živiny tím, co sní. Pokud nechce špenát, proč bych jí ho nutila, když vím, že jí třeba brokolici, když nehce papriku, dám jí rajče, které chce... když vypije mléko, proč by musela sníst tvrdý sýr, který jí nechutná?