Re: Barča

Milá Míšo, bohužel nevím, co je to za nemoc, jak se "získá", co "dělá" a jak se vyléčí jestli vůbec. Každopádně já jako zdravá to možná ani pochopit nemůžu. Tvoje povzbuzení k tomu, abychom se snažili užívat si věcí, které si užívat můžeme, protože nám v tom nic nebrání, chápu. Ale já se stále snažím držet hesla "jím, abych žila a nežiju proto, abych jedla":-) A v případě, že opravdu chci dodržovat správnou životosprávu, o jídle velice přemýšlím. Každé sousto "několikrát obrátím", než ho sním, pokud ho vůbec sním. Je hodně těžké naučit se tohle vnímat jako samozřejmost a nebýt otrokem jídla byť zdravého. Máš pravdu v tom, že si vzpomínám na ty provoněneé neděle. U nás vždy vařil a stále vaří táta a já si myslím, že chlap má prostě pro to jídlo zvláštní cit:-) Navíc to je ještě typ muže, který miluje nakupování (pochopitelně jídla), jídlo uvaří a ještě po sobě umyje nádobí:-)) Ale jakýkoliv oběd nebo večeře je v jeho podání obžerstvím. Jídlo, jídlo, jídlo... V dětství jsem měla vždy všeho dostatek, babička zelinářka za totalismu sehnala cokoliv, dobré vztahy byly i s řezníky a uzenáři. Vždy jsem měla to nejlepší... Možná proto, že jsem nikdy nestrádala, to teď vnímám jinak. Spoustu věcí najednou vůbec nepotřebuji - nepotřebuji mít v dětství tolik milovaný pravý uherák, uzenou panenku, avokádo, coca-colu a nebo švýcarskou čokoládu. Najednou jsem spokojená s fazolemi, hrachovou kaší, ovesnými vločkami a rybami. Pro jiného absolutně neatraktivní jídlo. Možná kdyby můj jídelníček tvořily jenom kaše, tak bych mluvila jinak. Ne možná ale určitě. Ale na druhou stranu - dělat nebo jíst jenom to, co mám ráda a neomezovat se kvůli dejme tomu linii, když ne zdravotnímu stylu jako takovému, by znamenalo přispět do statistik nemocných srdečními, cévními a kloubními chorobami, vysokým cholesterolem a obezitou:-)