Re: Ani mě byste nepřesvědčili.....aneb jak jsme otupělí
tohodle se dotýká jedna moje starší úvaha, možná, že je úplně debilní,nevím, napsal jsem to pro jednu holku na výšce. Každopádně si to můžete přečíst:
Animalita a duch
Duch u člověka se vyvíjí již od dob, kdy největší starosti člověka měly podoby naprosto triviálních,ale za dané doby měly naprosto fatální charakter (a přetrvávají dále "schované" pod starostmi typu: "kde vzít peníze", nebo: "jak vyžiji do další výplaty?") a šlo zejména o otázky přežití,jež závisely na nejprvotnějších pudech člověka jíst, pít, spát, neumrznout, nebýt zabit, rozmnožovat se, posléze s příchodem větší organizovanosti lidských činů přichází problémy jako například: "Kdo povede naší tlupu" a s rozvojem myšlení,příchodem řeči,nových vynálezů a objevů,s tím,jak se doba mění se duše člověka vyvíjí a vyvíjí,možná bez konce. Co však zůstává jsou hlavní potřeby,které přešly jakoby do pozadí lidské mysli,jelikož není problém si zajít těch pár metrů do lednice,nebo třeba na WC. Lidské problémy a uspokojení tedy nabývají vyšších dimenzí,než ukojení hlavních pudů, s internetem a mobilními komunikacemi řešíme stále nové a nové typy poblémů a člověk sám sebe vyzdvihuje se slovy "Jsem humání!" Zločiny proti "humanitě" se trestají a sama sefinice humanity však neexistuje, modeluje se vytyčením hranicí a označováním věcí za nehumání a podobně. Jdeme stále dopředu, "Ani o krok zpátky!". Co v nás však zůstává a co nás "spojuje" s našimi předchůdci až do počátku vývoje jsou naše již zmíněné pudy,dokonce v určitých stádiích života s námi naše hormony dokáží pořádně zamávat a to jen proto,že náš několik tisíc let starý "předchůdce",jež není ničím jiným,než člověkem z jiné doby,který narodit se dnes je k nerozeznání, byl v daném stádiu sexuálně na vrcholu a příroda ho předurčila k "páření" a s ohledem na rozvojové země pár let zpátky tomu ani nebylo jinak. Máme chuť k jídlu,protože kdyby ne,nejedli bychom. S ostatnímy potřebami člověka to je snad kromě drobných vyjímek stejné,člověk je tvor sociální a to přiznejme si jen proto,že sdružování do skupin je všeobecně prospěšné pro zvířata a konec konců pro člověka dvojnásob. Tak se můžeme ptát, kde ty naše humání,duševně založené stránky berou? Nemají snad prvopočátky ve zviřecí "stránce" našich já? Kde se brou ty naše duševní, čisté, pocity? Když je nám smutno z opuštěnosti,jde to duševní záležitost? Psychologové možná namítnou: "To je přece záležitost duše!", ale do jaké části jsme ovlivnováni našimy potřebami,které sdílíme se zvířaty,proč nás práce uspokojuje? Přesto, že jsme humání,jakto,že muž podvede svou manželku, se kterou žije 20 let? Proč zabiji bližního svého ze vzteku? Proč závidím druhým a oni mě? Hlad, žízeň, potřeba vylučovat z těla strávenou potravu,ale i potřeba spánku jsou zcela normální potřeby, týkají se každého bez vyjímky,ale i ty jsou v různých případech potlačovány. Dívka chce zhubnout, student se musí učit dlouho do noci, zadržujeme moč, protože už za pět minut bude zvonit a teď je hodina a tak by šlo pokračovat. Potlačování potřeb v nás zanechává špatné pocity,což je z hlediska přežití správné,v případech hubnoucích žen však nežádoucí, nejen křesťanští představení mají zakázán sex,ale nikdo jim nevezne tu touhu,která je člověku vlastní, v podstatě je to špatné,ale neukzuje to právě sílu ducha? Není to projev humanity vyšší úrovně,nedokazuje to odlišnost člověka od zvířete snad dost jasně? Co však sama odlišnost je? Máme přece tolik společného! Člověk má s opicí téměř totožný řetězec DNA, jen dvěmi procenty se liší a přesto je rozdíl více,než patrný. Masmédia dokazují více,než jasně,že na pudech člověka se dá slušně vydělávat,stačí dát na přední stranu peprný obrázek a lidé kupují a kupují. Ovládne snad skupina lidí člověka, působíc na jeho zvířečí stránku a udělá si z něj otroka? Nestalo se to už? Je ona skupina humání? A když tak více,nebo méně,než ostatní? Dělá člověka humáním přetvářka a sebezapírání,nebo prostá přirozenost? Kde je začátek a kde konec? Co je to humanita?
Odpovědět