pohoda

Ahoj Majdo, píšu jen, že jsme to tak měli taky, hodně jsme šátkovali - malá přišla na svět o měsíc dřív, tím jsem pro sebe ospravedlňovala :-) její potřebu neustálého kontaktu. První tři měsíce života pro ni byla postýlka nepřítel číslo jedna, jediná šance bylo odložit ji tam spící. Taky jsme byli nejistí, jestli ji moc "nerozmazlujeme" - ale teď coby skoro dvouletá je v pohodě, usíná a spí v postýlce, ochotně se sice nosí (šátek nahradilo ergo), ale ještě ochotněji sama běhá, dost si sama hraje - zkrátka žádné "újmy" z častého šátkování na ní nevidíme :-) Přeju hodně radosti a zdravého kloučka! (ps1: záda tě brzy bolet přestanou, skoro bych řekla, že po častém a správném šátkování nakonec bolí míň než normálně, ps2: spící dítě bych na krmení v noci nebudila, teda pokud není nějak pod váhou.)