Myslím, že je to v pohodě a ještě víc bude

Ahoj Majdo,
věnuj se svému dítěti, jak to cítíš sama. To, že se chlapečkovi věnuješ teď víc, oceníš později, kdy už Tě opravdu nebude tolik potřebovat. Syna jsem nosila v šátku dva roky, pak jsem musela přestat, protože jsem byla znovu těhotná a nějak to nešlo. Brala jsem ho kdykoli zaplakal, spal se mnou v posteli a dodnes občas přeleze k nám. Pociťuji ale, jak se osamostatňuje, získává své zájmy a opravdu už nejsem tak třeba, jako v prvních měsících a dvou letech jeho života. Druhé mimi jsem nosila v šátku STÁLE (žádný kočár) rok, protože první dítě ještě neodrostlo kočáru a kam s tím druhým, že? :-) (tandem kočár se mi zdál vzhledem ke zkušenostem se šátkem zbytečný). Záda mě bolí víc, když dítě nenosím. A teď cituji radu moudrých: stejně se musí cvičit, protože samy se ty svaly, které drží páteř neudělají. Chápu, že je to náročný začátek, ale DĚTI JSOU MALÉ JEN CHVILKU A TA STRAŠLIVĚ RYCHLE UBĚHNE. Pak na to budeme jen vzpomínat. Johanka