Re: Nosili jsme, houpali jsme, spinkali v jedné posteli

Asi mě ukamenujete, ale ja si myslím, že je všecko třeba brát vyváženě.
Já sama jsem hodně nakloněna šátkování a nošení děťátka, už jsem to tu jednou psala.
Ale na druhou stranu ani nejsem pro přílišné rozmazlování (teď ale NEMLUVÍM o miminkách do půl roku, ale o starších dítkách, které zkouší co mamča vydrží).

Když jsem ztratila trpělivost s matyho nespinkáním v noci (byla jsem sama nevyspalá, naštvaná na něho, nedokázala jsem si s ním hrát, únavou jsem u každé hry usínala atd.) tak jsme se taky rozhodli pro "vyřvávací metodu".
Ovšem praktikovali jsme ji asi trochu jinak než ji tady popisujete. Prostě jsem mu nedala prso, ale byla u něho, hladila ho, uklidňovala pak na 3 minuty odešla, aby mohl sám usnout - nikdy nebrečel více než 3 minuty, vždycky pak hned usnul.

Do týdne spinkal celou noc. Podotýkám, že mě toto nepřišlo nijak drastické a můžu říct, že se zcela změnil můj přístup k němu přes den - není nadto mít odpočatou a usměvavou maminku!!
Nemyslím si, že by ho to do budoucna nějak poznamenalo.

Ono je dneska docela moderní mluvit o tom, jaké pocity v dítěti vyvolá nechání ho plakat ale trochu se zapomíná na to co v dítěti vyvolá pocit, že maminka mu splní každé přání vždy a kdykoli si o cokoli řekně.
Samozřejmě taky nesouhlasím s tím nechat mimčo plakat dlouhé hodiny nebo snad celou noc a o samotě.

Toť můj názor, věřím, že se mnou mnozí nebudete souhlasit, ale takhle to cítím já.