chvála sátku

necetla jsem ostatni prispevky, tak se mozna opakuju.
nosime uz sedm mesicu. zacli jsme asi poctrnacti dnech. mala ma ted pres osm kilo a zada mne neboli. bolely mne na zacatku a to mela tri a pul, ale bylo to unavou po porodu a hlavne jsem "spatne vazala" ted uz umim dobre dotahnout a to dela hodne. takze dite hezky pevne na telo, u kapsy s krizem vepredu (moje oblibene) kolinka vyse nez zadecek ("na zabicku") a ty pruhy co jsou pres zada hezky roztahnout pres lopatky, opravdu hezky se vaha rozlozi. je dobre to na zacatku, kdyz jsi jeste unavena po porodu, to kombinovat s kojenim v leze a hodne odpocinkem. nema cenu se prepinat.
predevcirem jsem byla v praze a cely den jsem mela malou v satku ( z toho pet hodin v autobuse) a pohoda. zada mne nebolely a to jsem velkost 38-40, svaly zadne.
rozmazlovani je nesmysl. nase mala v tech sesti tydnech taky nevydrzela sama bez breku vic nez pet deset minut. taky mne ze sprchy volal plac a rev. ale zlepsuje se to. ted kdyz je napapana, prebalena a vyspana,tak si uplne sama (!) bez breku hraje tak ctyricet minut. to je na pulrocni dite myslim dost vykon. nosime dal kdykoli si rekne a jsem si jista, ze az zacne behat, uz ji satek moc zajimat nebude.
uplne vidim, jak si vytvari duveru. na zacatku (uz mesic leze) se nehla z mistnosti kde jsem byla a ted se vydava na stale delsi vypravy, uz byla az na zahrade.
kamaradka ma ted take miminko, stejne strae jako ty. byla jsem ted u ni (bydli od nas daleko) sly jsme se projit, jeji mimi v kocaru rvalo celou dobu, natrasala,delala duci duci, ale nenapadlo ji vzit si ho k sobe a kocarek "nechat u popelnic" je presvedcena, jako vetsina maminek, ze deti proste placou a neda se stim nic delat. bylo miz toho smutno. deti placou, ale da se s tim neco delat. prinejmensim muzou plakat u maminky,ktera je chova a ne ve studenem kocarku.
nase ted v satku nekdy rve, kdyz je unavena a pretazena a v posteli nezabira, tak ji uspime v satku, pak vyndame, ona se jen tak napul probudi, staci ji prisunout na pet minut prso a spi dal. jinak ale v satku nebreci, naopak muze sledovat svet a je nadsena.
ad spani v postylce. mala spi s nami. kdyz usne, nekdy ji presunu do postylky, kterou ma prirazenou k nasi posteli.(v sesti tydnech to ale neslo ani nahodou, zadarilo se az asi na pocatku ctvrteho mesice, do te doby postylka byl nepritel cislo jedna) mame postel jen na nizkem rostu primo na zemi, takze se neobavam, ze spadne. vsichni se vyspime. nevim proc si matky komplikuji zivot presouvanim ditete do postylky. jednou se tam odsune samo, pochybuju, ze s nama bude spat do puberty :-) nocni kojeni je tim padem taky pohoda, jen vyhrnu triko a v polospanku si dite pristrcim, casto obe usneme, ani nevim, kdy mala prestala (dokonce nekdy ani nevim, jak casto pila, tak malo se probudim, ze si to nepamatuju). zalehnuti se nebojim. staci aby se zavrtela a hned vim, ze ma hlad- manzel ani nevi kolikrat se v noci krmila. funguje jakysi instinkt. pokud nejsi zfetovana a opila nebo nadopovana prasky, tak dite nezalehnes. doplnuji, zavrteni nasi male mne spolehlive probudi, ale malokdy si vsimnu, ze manzelovi zazvonil budik, on vstal, oblekl se a odesel do prace. to se mnou vubec nehne!!!
takze secteno podtrzeno nosit, nosit, nosit. a dite bych na kojeni nebudila, jestli vypada spokojene a uz nejde s vaho dolu, tak bud rada ze muzes spat. ono si to vypije pres den, nemusis se bat.
drzim palce a gratuluju k mimi.
p.s.: az se ti muz vrati, nezapomen ho zapojit!!!! muj muz je moc rad, ze mame satek, hlavne na zacatku si pochvaloval, ze mu to nahrazuje uzky kontakt, ktery ja mam pres kojeni.