V jedné osobě nás je víc

Taky byly malé,ale byla to krásná doba. Ráno jsem se před 6.rozloučila s manželem, odběhla přes ulici nakoupit/vystát frontu/ k řezníkovi, do mlékárny a pro pečivo či banány - dnes už bych to nedělala, za 15 minut jsem byla zpět - děti se za ta léta nevzbudily ani jednou. Uvařila oběd, sebrala prádlo/to jsem vždy prala po koupání, aby se usušilo na balkoně či v bytě podle počasí/,co bylo nutné vyžehlila a když děti prolouply oči,bylo tak 1/2 8. Pak s nimi snídaně, stlaní a šup ven. Jen průtrž a enormní mráz nám v tom bránily. Pokud bylo léto,vzala jsem hotový oběd v přepravních nádobách na kočárek a hurá na zahradu, do parku či ke kamarádkám, kde si nás muž odpoledne našel. Nebyl mobil, takže platilo pravidlo - krásné počasí=nejsou doma. Výlet někam dál se plánoval stejně předem, tak nebylo tak složité se najít. Společně jsme si užili odpoledne, večer se vraceli domů. Po koupání a uložení dětí jsme si sedli, povídali o všem,četli, sledovali TV či se zavrtali spolu pod peřinu. Fakt to šlo. Nikdy mi nepřišlo, že nestíhám. Ale vstávala jsem brzy, to je fakt a děti jsem nevláčela na nákupy. Velké nákupy jsem sepisovala na lístek a pak podle typu nákupu se vydal do obchodů jeden z nás. Bylo to celkem jednoduché - všude byly stejné druhy zboží, jednotné ceny. Dnes už děti s námi nejsou, ale nákupy řešíme stejně. Nesnáším je, takže raději sepíšu seznam/obvykle jej stejně necháme doma/ a pak 1x za týden až měsíc vyrazím na 1 hodinu do supermarketu, kde mají vše. Drobnosti vyřizuji cestou z práce. Někdy nákup splkáchneme cestou z divadla autem. Ale abych neodbíhala. Prostě na mateřské jsem pochopila, že i výdělečně činná polovina rodiny je její součástní a jestli to zakomponuju do programu, záleží čistě na mé maličkosti. Tak ahoj. Nic neodkládat, sex, rozhovor, držení za ruku. A proč u Vás neukládá děti táta, aby se maminka mezitím vykoupala, naladila a třeba i připravila náladový filmík, svíčky, lahvičku.... U nás to fakt tak bylo. Jen překonat sama sebe. Čím dříve,tím lépe. Hodně rychle změňte systém, než bude pozdě. Já se vdávala v 26 letech, děti měla v27 a30 a přesně jsem věděla, co rozhodně nechci. A to jsme si vyříkali hned. A už jsme oslavili 25 let. Alice