Re: To je dost smutne....

Vsechny vase reakce jsem si poradne procetla, zamyslela se nad tim a shrnu to. Bavila jsem se o zenach na materske. Samozrejme, ze zeny, ktere pracuji, nemohou doma lestit skrinky a litat kazdy den s hadrem. Je to ale jiny pripad. S manzelem jsem tema, az pujdu do prace, probrala a samozrejme se o domacnost budeme delit, ale kdyz nepracuji a jsem cely den doma, tak muzu poklidit, beru to tak, ze ted je to moje prace. Na to, kolik kdo poklizi, to je kazdeho vec, moje mama moc nepoklizela a vadilo mi to, snazila jsem se pomahat, ale protoze jsem chodila po skole na brigady a tak, nestihala jsem a bylo mi docela trapne, kdyz moje nej kamaradka mela doma poklizeno (to prosim jejich mama byla sama s dvema deti) a nam se v kdejakem koute valel prach a stavalo se, ze mi dosly treba cista tricka. Proto si svou domacnost vedu jinak, mam mensi dite a chci, aby byl v cistote. A take si proste sveho manzela vazim, pracuje hodne, dela to pro nas, ne ze by byl pan tvorstva, ci tak neco, ale i kdyz se vecer citim unavena, radsi se chvili premuzu a pobudu s nim, protoze jsme proste partneri a jeden druheho potrebujeme.
Autorka clanku ma dvojcata, to je samozrejme jeste o necem jinem a v tom pripade je pomoc muze nezbytna, ale zase by si zaslouzil, aby se jeho partnerka starala i o jeho potreby (nemyslim ve smyslu doma se vse leskne, ale citove). To ze ma nekdo dite jedno a nekdo deti 3, kazdy si sam vybere na co staci.
Mejte se hezky
Pa Petanda