Všechno je individuální

Tedy i přístup k jednotlivým dětem by měl být. Ovšem při dnešní praxi - opět 30 dětí ve třídě, protože se šetří :o(, si o tom můžeme nechat leda zdát.
Přitom současné děti jsou hyperaktivnější, zvídavější, hůře se vyrovnávají s autoritami (tedy jejich velká část), učitelky to leckdy nemají jednoduché.
A tak je pro ně jednodušší právě ten dril a sedění v lavicích atd. Na skupinovou práci není čas ani nálada, na alternativní výuku není čas, opět se sedí v lavicích a bifluje. Žádné zkoumání věcí, žádná vlastní iniciativa. Není na to prostor, učitelka havně potřebuje zvládnout tu masu dětí. Vím, o čem mluvím, moje dcerka je druhajda (29 dětí v malinké třídě, a to pořádně rozjívených, z toho jeden, co potřebuje individuální výku s výpomocí). Synek prvňák už je na tom líp, tam je dětí jen 24 a celkově klidnější, tam ten prostor je.
Neodporuji tomu, že čtení se dá naučit soustavností a opakováním, ovšem to není dril...Drilem bych rozumela bezduché učení encyklopedickcýh znalostí právě bez praxe a uvedení znalostí do života a propojení oborů.
A to tady na vyšších stupních pořád je!!!!
Protože jsou tady pořád "staré úči", pro které to je jediné možné. Takže děcka dovedou vyjmenovat všechny druhy mechů a lišejníků, ovšem když je vezmu do lesa, nepoznají pomalu ani ten mech.

A samostatné práce dětí - ty provokují šumy, hluky, akci, prostě pokud je dětí ve třídách tolik, kolik jich je ...a pokud učitelky nebudou mít zájem dělat něco jinak, pořád tady naše zkostnatělý způsob výuky bude.
Jasně jsou výjimy, ale je jich tak málo.