Chvála "drilu"

Aby bylo zřejmé, že v otázce drilu jde o něco překonaného, špatného, nesloužícího rozvoji dítěte, používají se nyní spojení jako „pouhá fakta, našprtané znalosti, bezduchý dril, nesmyslné memorování“. Z hlediska dobového kontextu českého školství šlo o naprosto oprávněnou reakci. Tehdejší školství se hojně zaměřovalo na to, aby děti měly co nejobsáhlejší encyklopedické znalosti, a využívalo mechanické a pamětné učení určitě nadmíru, patrně i v případech, ve kterých je takový způsob zcela nevhodný. Je logické, že kyvadlo zájmu se přehouplo na druhou stranu, tedy k tvořivosti, kritickému myšlení, aktivitě žáka, činnostnímu učení. Tento přesun dílčím způsobem docela dobře vyjadřuje myšlenka, že není zapotřebí všechno znát, ale je potřeba vědět, kde to hledat.

Z pohledu požadované efektivity školství, kultivace jedince a současně vzhledem k omezenému množství času na vzdělání rozhodně není žádoucí používat jen jeden způsob učení. Výlučným mechanickým učením lze dospět k jedinci, který je jako „chodící encyklopedie“, ale řadu nezbytných znalostí, dovedností či kompetencí si tímto způsobem osvojit prostě nemůže. Encyklopedickým znalostem chybí vnitřní provázanost, jedinci s takovým druhem poznatků tedy bude patrně scházet pochopení souvislostí, kritické uvažování. Takové nepropojené znalosti nemají často jiné praktické využití než při luštění křížovek a v televizních soutěžích. A snad i k tomu, abychom mohli mravokárně zdvihat prst, jak současné generace tyto znalosti nemají, a jak tedy naše vzdělanost upadá. Také proto řada jedinců žehrá na školní vzdělání, nebo ho dokonce zcela znevažuje.

Čtení bez drilu není možné

Je však nepochybné, že ke zvládnutí určitých učebních i životních úloh je nejvhodnější a nejefektivnější drilové cvičení. Otázka lidského učení totiž nestojí tak, že buď budeme bezmyšlenkovitě memorovat fakta, nebo budeme tvořiví. Takto postavená dichotomie zavání pedagogickou či psychologickou nezkušeností, někdy i značnou nevzdělaností. Kdyby se však každá lidská vlastnost či dovednost daly vyčerpat jednoduchými formulkami, bylo by to krásné. Jenže u člověka jsou i nejjednodušší charakteristiky, vlastnosti a dovednosti nesmírně komplikovaně a mnohonásobně podmíněné.

S uvedenou životu neodpovídající dichotomií se můžeme setkat například u posuzování rozvoje čtenářských dovedností. Řada učitelů prohlašuje, že u čtení je nejdůležitější porozumění obsahu a na to by se měla soustředit výuka, a ne například na rychlost čtení. Mají pravdu v tom, že cílem výuky čtení je opravdu vzdělávat se a kultivovat pomocí čtení a k tomu je zapotřebí rozumět významu slov i textu. Jenže jedinec, který nezvládne na výborné (automatizované) úrovni technickou stránku čtení, nemá dobrou šanci se k obsahu čteného vůbec dostat. Stále se učí číst a nemůže se prostřednictvím čtení vzdělávat. Text luští tak pomalu, že nemá reálnou možnost dobrat se k rychlým a snadným úvahám o obsahu. A technická stránka čtení se dá naučit pouze čtením, tedy v podstatě mechanickým opakováním činnosti, nikoli pochopením principu čtení. Samozřejmě není nutné číst dokola jediný text, protože pak čtení dítě nebaví a obsah umí nazpaměť. Na druhou stranu se ukazuje, že velmi umírněná forma opakování čtení stejného textu může být v počátečních fázích rozvoje čtenářských dovedností prospěšná. Teprve při druhém čtení může dítě větší pozornost věnovat obsahu textu. Ovšem stejné neporozumění obsahu textu se vyskytuje i u jedinců, kteří nemají příslušné znalosti. Je jasné, že čteme proto, abychom se dozvěděli něco, co ještě nevíme, nicméně, čím víc toho víme, tím lépe jsme s to porozumět textu s novými informacemi. Jak mají porozumět textu a následně reprodukovat hlavní myšlenky jedinci, kteří mají velmi chabé všeobecné znalosti a vědomosti?

Jestli si přejeme, aby měl současný vzdělaný člověk znalosti a současně dokázal o událostech uvažovat v souvislostech a kriticky a rovněž aby dokázal reagovat prakticky a úspěšně, tak je zřejmé, že všechno se mechanickým pamětním učením opravdu nabiflovat nedá. Jestliže však striktně prohlašujeme, že není třeba se naučit, ale stačí pouze vědět, kde lze příslušnou informaci najít, tak učení a rozvoji jedince škodíme úplně stejně.