Proč plošně netestovat?

Plošné testování v pátých a devátých ročnících má za sebou první nesmělé krůčky, tedy vlastně pořádně ani nezačalo, a už mám zkušenost s klientem, který nemohl přijít do poradny v určitou dobu, protože ve škole trénovali na testy a pan učitel prý říkal, že musejí přijít všichni. Vůbec bych to nezmiňoval, kdyby to nebyla zcela neoddiskutovatelná faktická zkušenost ze států, kde již testování probíhá. Školy se výrazněji soustřeďují na nácvik dovedností potřebných ke zvládnutí testů. Je v tom skrytá moudrost škol - bez ohledu na proklamované cíle testování je lepší mít co nejlepší výsledky. Stačí, aby se změnil ministr školství nebo financí, či hejtman a najednou se výsledky testování budou velmi dobře hodit jako kritérium optimalizace. Kdo bude zkoumat, jestli škola testy trénovala a v den testování zůstalo 20 % žáků doma nebo ne! Důležité budou výsledky v testech. Koho bude zajímat, jestli děti umějí něco, co není předmětem testování. Takže poučení, kterému se rozhodně nevyhneme ani v České republice, zní: školy budou učit bezpodmínečně (také) to, co se bude testovat.

Jaký je účel testů?

Každý test zachycuje dílčí výsek reality. Testy nemají magické schopnosti a nejsou s to zjišťovat víc, než co obsahují testové úkoly. Už slyším, jak se budou představitelé školství i novináři vyjadřovat, že výsledky v matematice/češtině jsou vynikající, možná slabé, že 30 % žáků neuspělo, to vše podle konkrétních výsledků. Jenže výsledky se budou dotýkat konkrétních řešených příkladů/úkolů. Jestli a jak moc je bude korektní zobecnit na jednotlivé oblasti, předměty, je otázka, na kterou lze i bez důkladné znalosti věci odpovědět, že spíš ne nebo jen ve velmi malé míře. Jestli tedy někteří obhájci testování ze škol prohlašují, že budou konečně vědět, jak na tom naše děti jsou, tak je ujišťuji, že to stejně vědět nebudou.

Vytvořit rozumné požadavky pro test a následně samotný test je vysoce profesionální a časově velmi náročná činnost. Docela mě překvapuje, že v České školní inspekci byli odborníci na konstrukci testů a na testování -myslel jsem, že inspekce slouží jiným účelům (ovšem pokud dostala úkol, tak jí nezbývá než plnit). Testy se vždy vytvářejí k určitým účelům - pokaždé je tedy test konstruován poněkud jinak. Vzhledem k tomu, že se alespoň pro mě v průběhu doby měnily proklamované cíle i smysl testování, nemohu být přesvědčený, že testy jsou vytvořené zcela podle všech pravidel. Zadavatelé tvrdí, že nejde o testy srovnávací, ale ověřovací. Nejsem si jistý, ale patrně mají tedy na mysli testy kriteriální (criterion-referenced) na rozdíl od testů, které využívají norem (norm-referenced). Kritérium bude dovednost na úrovni dostatečné. Zkouším si představit, jak mohou informace o prospěvších (alespoň čtyřkaři) a neprospěvších (pětkaři) vést ke zlepšení edukace v českých školách. Věřím, že už nikdo nebude opakovat nesmysl s přidanou hodnotou školy - tímto způsobem testování se přidaná hodnota zjistit prostě nedá.

A co žáci se speciálními vzdělávacími potřebami?

Překvapuje mě rovněž, že testy nejsou ověřovány u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Jestli tomu tak opravdu je, pak v roce 2012 jde o zásadní prohřešek. Právě u nich by měla být příprava mnohem důkladnější, protože modifikovat podmínky zatím stále moc neumíme a musíme se to učit. Věřím, že tvůrci jsou si vědomi, že příprava modifikací není legrace. Na jedné straně se musí pečlivě analyzovat, v čem spočívá omezení jedince, a jak tedy specificky upravit test, na straně druhé změny nám už začínají prodražovat.

Sebelepší teploměr nemoc nevyléčí

Škola je zařízení, které má dovést děti k určitým kompetencím (například naučit číst s porozuměním). Tyto cílové kompetence jsou popsány celou řadou operací, které mají předcházet. Je velmi užitečné porozumět tomu, jakým způsobem jsou naplňovány klíčové kompetence u jednotlivých dětí. Ovšem tradičním testováním školství k porozumění rozhodně nedojde. A že by testování zlepšilo výsledky? V literatuře se uvádí příměr s léčením nemoci. Sebelepší teploměr nemoc nevyléčí. Navíc podkladů a podnětů ke změnám ve školství máme habaděj, jen s nimi pracovat. Nepochybně však máme zájem na tom, aby se děti ve škole co nejvíc naučily. Nepokládám za správné, když odpadají hodiny, nekvalifikovaně se supluje a místo aby se například učilo do konce června, tak se ke konci pracuje velmi málo. Testování neslouží bezprostřednímu zlepšení vzdělávání konkrétních dětí, takže z hlediska učení jde o ztrátu času na učení. To vše mě vede k tomu, abych doporučil panu ministru školství, aby testování zarazil.

Kam upřít pozornost

Školství by mělo ušetřenou energii a prostředky věnovat veřejným diskusím nad tím, co je při školním vzdělávání důležité, co vlastně od škol očekáváme - tato debata stále neproběhla, a tak jen dál nakládáme na školy další a další úkoly (aniž by zvládly ty původní). Pokud se snad česká vláda zavázala, že se bude testovat, tak by měla nejprve přesvědčit odbornou i rodičovskou veřejnost o smyslu takového testování. Zatím se příslušné orgány moc nesnažily. Koneckonců zřejmě nepřesvědčily ani ředitele škol a učitele, ale to jsou státní úředníci, takže musejí poslechnout. Ale rodiče poslouchat úplně nemusejí, z mravního hlediska se jich škola měla zeptat, zda s testováním souhlasí. Pokud tedy bude ještě existovat možnost, doporučil bych rodičům na termín testování omluvit dítě ze školy. Samozřejmě přímější je sdělit škole, že si nepřejí, aby jejich dítě absolvovalo tyto testy. Ono totiž i ze zákona vyplývá, že škola zjišťuje výsledky pouze v souvislosti s hodnocením konkrétního žáka nebo v souvislosti s individualizací výuky, což tyto testy nenaplňují.