Jak předejít školnímu stresu

Jestliže máme přežít v běžném životě nebo si dokonce přejeme, aby se náš život rozvíjel, zátěž jednoznačně potřebujeme. Zátěž mobilizuje síly, nutí nás, abychom hledali lepší způsoby adaptace na životní požadavky. Opakování zátěže způsobí, že si na ni zvykáme a po několika opakováních se jí podstatně lépe přizpůsobíme. Při velké a dlouho trvající zátěži se však organismus hroutí. Jak tomu předejít?

Dítě zcela přirozeně zatěžujeme od nejútlejšího věku. Napít nedostane okamžitě, jak zapláče, musíme mu umýt vlásky, což se mu nelíbí, při přebalování s ním různě manipulujeme, což mu není vždy příjemné. Někdy je víc teplo, jindy zase trochu zima. Dítě se otužuje, zvyká si na život, který je čeká. Rozumně dávkovaná zátěž zvyšuje odolnost organismu.

Malá nebo dokonce chybějící zátěž brzdí rozvoj dítěte, nechává krnět jeho schopnosti a předpoklady, svaly i mozkové závity. Naopak velká a nepřiměřená zátěž nutí použít dítě všechny síly na úspěšné přežití, rychle vyčerpává rezervy organismu, znemožňuje růst, v posledku pak dezorganizuje jednotlivé systémy člověka. Při velké a déletrvající zátěži se organismus hroutí. Přiměřená zátěž mobilizuje síly, ale zároveň ponechává rezervu sil, dovoluje rozvoj. Platí to samozřejmě nejen pro dětství, ale i pro celý dospělý život. Míra přijatelného stresu je velmi individuální.

A jak se to dotýká školy a právě začínajícího školního roku? Nebudu přehánět, když prohlásím, že škola představuje pro dítě permanentní zátěž. Na tom by nebylo nic špatného. Jde však o to, abychom maximum této zátěže využili k rozvoji dítěte, k jeho otužení a posílení a hlavně, aby příliš nepřesáhla možnosti dítěte. Zatím tomu tak zcela určitě není ve všech případech.

Škola představuje zátěž už tím, že dítě musí ráno poměrně brzy vstát a od osmi hodin podávat kvalitní výkony. Řada dětí má trochu jiný životní rytmus a vstávání před sedmou hodinou je pro ně velmi nepřirozené. Přiznám se, že nevolám po výrazné změně začátku vyučování, jen upozorňuji, že pro některé žáky jde o nemalou zátěž a měli bychom s ní počítat. Rozhodně varuji před bagatelizováním této zátěže.

Dítě je nesmírně aktivní, je trvale puzené k nějaké činnosti. Zejména u malého dítěte (mladší školní věk) jde o aktivity převážně motorické. Škola je v tomto směru zpravidla velmi omezuje, protože chce, aby buď bylo v absolutním klidu a přitom vykonávalo intelektuální činnosti nebo mu aktivity vnucuje. Přitom jen velmi málo nabízí tolik potřebné střídání různorodých činností. V monotónnosti výuky je pro většinu dětí další zdroj zátěže. Když se k tomu přidají „spořádané“ přestávky, vynechávané tělocviky, vysedávání u počítače a televize, případně domácí příprava, stres narůstá. Dospělý si klidem odpočine, dítě se ke klidu musí nutit, což vyčerpává jeho síly.

Velikou zátěž pro dítě představuje, když vůbec nemůže ovlivnit běh věcí. Mám na mysli zejména dítě, kterému se ve škole příliš nevede. Pak jde každé ráno do školy s tím, že zase bude zkoušené a nebude úspěšné, bude psát diktát, ze kterého dostane špatnou známku. Netýká se to jen učení, ale např. i toho, že ho zase budou kluci o přestávce na záchodě pošťuchovat, zase bude muset dát starším žákům svačinu nebo peníze, že se na něj bude zlobit paní učitelka. Velmi podobná situace se týká dítěte, které se sice učí docela dobře, ale úzkostnější povaha v něm vyvolává neustálé obavy, že tentokrát už jistě selže, učitelka i rodiče budou zklamaní a smutní.

Když dospělí vzpomínají na školu,vybaví se jim přestávky, povedené školní výlety, alotria, veselé historky. Odmítají si připustit, že i v základní škole je učení tvrdá práce, která vyžaduje energii, pozornost, úsilí. Problémy nastávají při pochopení nové látky, při jejím učení i vybavení a použití. Už jen možnost zkoušení, pětiminutovka, diktát, písemka představují pro dítě značný stres.

Za zcela neférový pokládám v této souvislosti často používaný argument, že děti si to tak neberou, otřepou se a za pět minut už zase dál vesele pobíhají. Pravda je, že dítě je doopravdy zaměřené na budoucnost, jeho minulost je krátká, až teprve my dospělí více vzpomínáme, obrazy z minulosti postupně převáží nad perspektivami. Děti z neuvědomované snahy uchovat si duševní zdraví musejí rychleji překonat nepříjemný zážitek, pocit bezmoci, ponížení apod. Kdyby totiž každý problém prožívaly tak dramaticky a dlouhodobě, jak si asi představujeme, mohli bychom zmnohonásobit kapacitu dětských psychiatrických ambulancí a léčeben. Přesto následky zůstávají, přinejmenším vždy, když se má situace znovu objevit.

Zátěž působí i to, že v průběhu školního roku dítě více energie vydává, než získá odpočinkem. Je sice pravda, že má určité zásoby sil z prázdnin, nicméně z těchto zásob rychle a mocně odčerpává. Však také některé děti regenerují síly občasným odpoledním spánkem. Přesto řada z nich v předvánočním čase mele z posledních sil. Ještě mnohem nápadnější je ztráta energie v době před koncem školního roku. Přitom jde o období, kdy by bylo potřebné mobilizovat síly na čtvrtletní písemky, opakování atd. – jenže není z čeho brát.

Velmi často zesilují míru stresu učitelé a rodiče. Dělají to bez přemýšlení nebo dokonce v dobré víře, že dítěti pomáhají. Jak to dělají?

Například se domnívají, že školní učení nebo dokonce některý předmět představují střed vesmíru. Naivně se totiž domníváme, že ke svému rozvoji dítě potřebuje výlučně školní vzdělání, zatímco vše, co dělá mimo školu, slouží pouze pro zábavu, k ukrácení volné chvíle. Běda pak dítěti, kterému se ve škole příliš nedaří! Přitom pro růst dítěte jsou často důležitější přínosy volnočasových aktivit – čtení knížek, sportování, hraní na počítači, kutilství, dokonce i nicnedělání s druhými dětmi apod.

A to jsem nezmínil, že někteří učitelé (rodičů se to pochopitelně týká také) trápí děti svými poznámkami. Jak asi přispívají k dělné přátelské atmosféře, která je vhodná pro učení, poznámky typu „ty seš hroznej, už dvacet let učím a takové lajdáky jsem ještě neučila, děti, podívejte se, co Martina vytvořila za hodinu“…? Některé děti se mohou setkat až se šikanou ze strany učitele.

Může se zdát, že jsem vylíčil školu jako sídlo neúměrného stresu pro všechny děti. V žádném případě si to nemyslím! U naprosté většiny dětí se nesejdou pohromadě všechny příčiny stresu. Velmi také záleží na učitelích a rodičích, zda zátěž bude přiměřená a bude stimulovat růst a odolnost dítěte nebo alespoň únosná, či zda dítě vyčerpá a rozloží. Na druhé straně pro dítě je škola skutečný život a zažívají v něm úplně vše, co dospělí v „opravdovém“ životě. Zátěž způsobená pololetní kompozicí je úplně stejná jako neschopnost platit faktury, kterou zažívá táta ve vlastní firmě.

V prvé řadě bychom měli umožnit dítěti kvalitní odpočinek, při kterém dočerpává síly a chuť. Jde jednak o dostatek spánku. Když to není možné přes týden, tak alespoň o víkendu. Stejně důležité jsou i změny činnosti při učení i ve volném čase. Učitelé nebo rodiče, kteří přímo či nepřímo nutí žáky vysedávat dlouhý čas nad učením, výrazně zvyšují zátěž. Z tohoto hlediska mi připadá jako optimální staršími dospělými tolik připomínaná varianta „hodili jsme tašku do kouta a lítali jsme venku“ a k tomu tak půl hodiny přípravy do školy. Bohužel systém naší školy nutí nejslabší a tedy z hlediska odpočinku i nejpotřebnější děti, aby vynakládaly největší množství energie na domácí přípravu. Podobně úzkostné, zodpovědné a pečlivé děti jsou spíše posilovány v domácí přípravě, než aby ji trochu hodily za hlavu.

Již jsem uvedl, jak mnoho dětí ráno nerado vstává. Přitom dospělí si pro sebe vymysleli a celkem běžně používají tzv. klouzavou pracovní dobu. Velmi bych se divil, kdyby to nešlo vymyslet něco podobného i ve škole. Sedmispáči by například chodili na půl devátou, zatímco slavíčci by mohli přijít už v půl osmé. Řadě dětí se vstává mnohem hůře do tmy v zimních měsících – možná by stačilo posunout začátek školy v zimě.

Školní zátěž je mnohem menší, když dítě v každém okamžiku jasně cítí, že rodiče (i učitel) stojí za ním, že jejich láska a akceptace jsou bezpodmínečné. Rodičovská role musí být jiná než role učitele, kamaráda, drába. Dítě by také mělo vědět, že školní vzdělání je velmi důležité, nicméně existuje řada dalších cest, jak život smysluplně naplnit. Je to potřebné zejména u dětí, u kterých se škole nedaří dosáhnout dobrých výsledků.

Nemám rád, když si děti kupujeme nebo když se jim podbízíme. U vzdělávání bych byl shovívavější – měli bychom udělat, co jen je možné pro to, aby učení nabízelo radost, objevování, poznávání, aby přinášelo uspokojení potřeb, aby mělo osobní smysl, aby dítě nacházelo ochotu učit se v sobě a ne jen ve známkách či odměnách. Zapomeňte přitom na přihlouplé fráze typu „učení je mučení“. Pak bude dítě i ochotnější podstoupit zátěž tvrdé práce, mnohonásobného opakování, drilu, dílčích neúspěchů, bude i méně unavené, vyčerpané, déle vydrží pracovat. Pomozte mu, aby opakovaně udělalo zkušenost, že úsilí, snaha vedou k pozitivním výsledkům.

Možná namítnete, že se snažíte, ale škola s vámi netáhne za jeden provaz. Pak nemohu poradit nic jiného, než abyste se angažovali ve škole, v rodičovských aktivitách, ptali se učitelů, proč dělají to a ono a naopak, proč nedělají to, co v jiné škole, abyste maximálně využívali kapacity škol, které jsou přátelské dětem, abyste učili své děti sami. Zajímejte se, co se dítě ve škole i v životě učí, tím zvyšujete význam a důležitost učení a současně poskytujete podporu dítěti. Když dítěti něco nejde, ptejte se, proč mu to nejde a co lze udělat pro to, aby mu to šlo lépe. Nezapomeňte také, že jako rodiče nemusíte vždy hájit skutky dítěte, ale samotné dítě musíte bránit vždy a proti všem. Poslouchejte pozorně, co vám říkají druzí o vašem dítěti, ale přijímejte jejich doporučení s velkou obezřetností. Jen vy máte zodpovědnost a budete ji mít ještě za několik let. Navíc, vaše zodpovědnost je mnohem širší, než si někdy sousedka, učitel matematiky, nebo babička dokážou představit.

Podporujte dobré učitele a školy, dejte jim najevo své potěšení a vděčnost. I učitel potřebuje pozitivní zpětnou vazbu. Stresovaný učitel má větší tendenci stresovat své žáky.

Autor pracuje na katedře psychologie FF UK a v Pražské pedagogicko-psychologické poradně.