Známky nebo slovní hodnocení?

Jaké mají důvody pro upřednostňování známek nebo naopak pro nadšení ze slovního hodnocení?

HANA SVATOŠOVÁ, ZDRAVOTNÍ SESTRA, SYN ONDRA JE V PRVNÍ TŘÍDĚ

Když jsem byla dítě, byla jsem vždycky hodnocena známkou a vyhovovalo mi to. Věděla jsem přesně, co umím a co ne. Ve stejném duchu vedu i svého syna a už před začátkem školy jsem ho připravovala na stejné hodnocení. On chce ty jedničky.

Při nástupu do první třídy jsme si mohli zvolit paní učitelku. Jedna nabízela slovní hodnocení a razítka, druhá známkování. V podstatě jsme si díky způsobu hodnocení vybrali druhou paní učitelku a jsme spokojeni. Píše už v první v první třídě s dětmi pětiminutovky, za které dává i třeba špatné známky. Známky se ale dětem nikam nepíší, jenom dostávají zpětnou vazbu, jak co umí, a dávaj9 jim možnost zlepšit se. Mně a potažmo mému synovi to takto vyhovuje. Už na ukázkové hodině obou paní učitelek měl můj syn lepší pocit, když dostal jedničku, než když dostal sluníčko. Sluníčko není hodnocení, ale pochvala. Krom toho si myslím, že slovní hodnocení je pro dítě nesrozumitelné.

Nesouhlasím s tím, že známky traumatizují. Tedy záleží samozřejmě na kvalitě vyučujícího, který hlavně musí dávat dětem šance na zlepšení.

PETR PROCHÁZKA, SOUKROMÝ UČITEL, DCERA FRANTIŠKA JE V PÁTÉ TŘÍDĚ

Na otázku, zda slovní hodnocení či známku, neumím odpovědět. Mám výhrady k obojímu. Co mi nejvíce vadí, že ani pro jedno neexistují kritéria.

Výsledná známka bývá důsledkem souhry mnohých, často dosti subjektivních faktorů, které nelze rozklíčovat. Známka tak svědčí o všem možném, jenom ne o tom, o čem tvrdí, že svědčí. Líbil se mi způsob hodnocení na jedné soukromé škole, kde dávali ke každému předmětu písmeno a číslici (známka pak byla například C8). Jedno hodnotilo znalosti, druhé zájem a snahu. To už se mi zdá srozumitelnější.

Problém slovního hodnocení (tedy toho, které jsem doposud měl možnost vidět) byla terminologie, která se mi zdála snad ještě subjektivnější než známkování. Myslím si, že si rodiče nedokážou slovní hodnocení přeložit. Nevědí, co z něj mají konkrétně pro výchovu dítěte vyvodit. Slovní hodnocení slouží také jako alibi pro školy, které jej používají. Ještě jsem nikdy neslyšel, že by si nějaký rodič stěžoval na slovní hodnocení svého dítěte. Na známky si naopak rodiče stěžují neustále. Slovní hodnocení jsou skutečně psána tak šalamounsky, že jako vysvědčení ztrácejí svůj smysl.

Známky mají u nás obrovskou tradici, já bych od nich neopouštěl, ale zavedl bych jasná kritéria. Jestli někdo chce slovní hodnocení, ať si ho k nim přidá.

MARKÉTA VELJAČIKOVÁ, LEKTORKA A KOUČ V OBLASTI VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJE DOSPĚLÝCH, SYN MICHAL A V DCERA HANIČKA CHODÍ DO WALDORFSKÉ ŠKOLY

Líbí se mi vysvědčení se slovním hodnocením a jsem opravdu ráda, že moje děti ve škole takové hodnocení dostávají. Upřímně, asi bych si se známkami nevěděla rady. Aritmetické průměry – jedničky, dvojky – mně mnoho o práci dítěte ve škole neříkají. A navíc, jak můžeme měřit snahu dítěte, pečlivost, vytrvalost, odvahu, nápomocnost, pravdomluvnost, zodpovědnost? A to jsou také kvality, o které ve škole jde!

Vysvědčení se slovním hodnocením, které naše děti obdrží, není jen vyhodnocením jejich výsledků, ale vpravdě komplexním citlivým zamyšlením nad dítětem. Takové vysvědčení nelze přehlédnout letmým pohledem anebo je odbýt jednou větou. Rádi si společně s dětmi vysvědčení předčítáme, probíráme je a debatujeme nad nimi. Dětem se vybavují konkrétní situace ze školy, vzpomínají na zážitky. Občas se trochu stydí, občas jsou potěšené a hrdé. Berou svá hodnocení vážně a nezbývá jim než moudře přikyvovat, že jsou spravedlivá.

Tím, že je hodnocení formulováno jazykem pro děti srozumitelným, oslovuje snadno jejich duši. Obrazná vyjádření jim pomáhají pochopit sdělované. Například paní učitelka psala našemu nešikovnému synovi: „S geometrií ses pral jako lev, oceňuji, že ti nevadilo kreslit zadání opakovaně, aby bylo co nejlepší. V rýsování musíš ještě pilovat přesnost a jemnost.“ Nebo druhá paní učitelka píše mé dceři, která dva roky zápasila s počítáním: „V tomto roce jsi objevila počty. Jednoho dne ses zakousla do zadání a najednou jsi byla první hotová. A počty mají vyhráno!“ Tento důležitý obrat v postoji k předmětu by nemohl být žádným číslem vyjádřen.

Také jsem ráda, že se mé děti necítí být díky známkám ani na špici ani na chvostě. Nezápasí se o prvenství spolužáky, ale sami se sebou, se svými jasně formulovanými nedostatky. Ze slovního hodnocení jsou si vědomy, co jsou jejich silné stránky a kde je bota tlačí. Pozitivní, do budoucna orientovaná zpětná vazba jim umožňuje mít ze sebe dobrý pocit a je pro ně motivací.

Další informace naleznete v časopise Rodina a škola.