Re: známkování

Jo a ještě bych dodala, že přece není nespravedlivé, že někdo na něco musí dřít víc než jiný, protože ano, každý JE jiný. Hodnocení by mělo být od samého začátku objektivní, aby to bylo spravedlivé. Někdo dře více na matiku, někdo na češtinu, někdo bohužel na všechno. Pokud moje dcera exceluje v psaní, tak by mi přišlo dost nespravedlivé z jejího pohledu, aby dostala nějaké podivné slovní hodnocení a Pepa od vedle, který škrábe jako kocour, tak také, určitě by ji mrzelo, že není její um s snaha dostatečně oceněná. Ona vždycky přijde s takovou radostí domů, když donese jedničku. Když sem tam donesla dvojku, tak jsme si nad tím sedly a probraly co udělala blbě a mrkly se na to, aby tam už příště chybu neudělala. Jinak u nás ve škole děti první půlrok v 1. třídě dostávají razítka, beru to jako pozitivní, než si na školu a systém hodnocení zvyknou, ale pak končí sranda a začíná práce. A škola pro děti je práce. Naše p. učitelka dejme tomu v té první třídě hodnotí mírně, že třeba dává jedničky a dvojky, sem tam trojku, aby děti nedemotivovala a později začne přitvrďovat, takže ten přechod do reality je pozvolný a jsem fakt ráda, že máme takovou učitelku, která umí pracovat se známkama, zůstává spravedlivá a zároveň děti nedemotivuje.