motivace

Souhlasím s tím třetím příspěvkem. Já si myslím, že ty nejmenší děti známkování nechápou, spíš to berou jako odměnu a trest. A jak je známo z mnohých psychologických pokusů, odměny a tresty nemotivují, právě naopak, působí demotivačně tam, kde by byl skutečný zájem. Připadá mi, že to hodnocení potřebují spíš dospělí, rodiče i učitelé, aby si dítě ´´zatřídili´´. Je to pochopitelné, proč si jednou za půl roku neudělat test, jak jsou děti na tom, ale udělat ze získávání známek cíl výuky...jak tomu nasvědčuje častá otázka rodičů: jaká byla dnes známka?...je nesmysl. Malé děti nezajímá naše hodnocení, je prostě jen zajímá svět, chtějí přijít věcem na kloub, jak to funguje. Vždyť se neučíme pro známky, což dětem dospělí přízvukují, ale činí opak. Myslím, že známkování, nebo bodování má opodstatnění u starších dětí, má smysl při výběru na střední školy.
Jde o to, aby se děti ve škole naučili co nejvíce, podle svých schopností. Každý je dobrý přece v něčem jiném, proč je pořád porovnávat známkama a dělat ze získávání vědomostí soutěž. Každý, co něco umí, je společnosti prospěšný. Proto se mi líbí Montessori školy, konkrétní slovní hodnocení a důraz na sebehodnocení. Každý z nás se upřimně umí posoudit sám, co mu jde, v čem má přidat...