z jiného soudku, ale přeci stejé

mám jinou ikdyž stejnou zkušenost. Mám téměř 13-ti měsíčního syna, když mu bylo asi 9m dostal virový průjem a ukrutně zvracel, stav se zhoršoval a tak jsme vyrazili na infekční oddělení nemocnice v ČB. Službu měl pan primář. Prohlédl řekla bych, že velmi hrubě syna a pak se začal vyptávat co jedl. Téměř po každé odpovědi mě sežval čím to nebožátko krmín (mrkev, rýže atd...) a nakonec jsem ho asi dorazila informaci o tom, že kojím a syn tedy měl i mat.mléko (bylo mu tak zle, že stejně nic jiného nechtěl,a i to zvracel). Primář se na mne obořil, jestli prý vím, že MM je projímavé a co tedy chci, když si za ten průjem můžu sama. Odjeli jsme domů s kupou léků a se zákazem kojeni"aby se zastavil průjem". Celá zoufalá jsem cestou domů studovala pilule. Doma jsem syna, téměř apatického, vzala k sobě do pelíšku, ten se okamžitě přicvaknul kprsu a sosal jako o život. Už nezvracel, průjem trval asi týden. druhý den jsme šli k dětské lékařce na kontrolu, pročetla zprávu z nemocnice a ptla se "tak jste nekojili?". Já na to, že jsme kojili, protože to jinak nešlo, nedokázala jsem si představit, jak do mrňouse v noci cpu nějaký roztok minerálů... a dětská lékařka pronesla větu, která mě zarazila do země:"to jste udělal dobře, jinak by jste asi skončili v nemocnici na kapačkách, tím kojením se srovnal."