No, já nevím,

není to tak dávno, kdy jsem si taky prošla podobným obdobím, ale s tím rozdílem, že malému bylo podstatně míň - kojila jsem do 9. měsíců. Jak dětská doktorka tak imunoložka ze mě byly na prášky, protože jsem na tom byla opravdu dost mizerně a potřebovala jsem zahájit léčbu, při které kojit nelze. Odkládala jsem to, protože jsem dala na "moudré" hlasy těch, kteří mi tvrdili, že dítě, které není kojené nejmíň sedm let dostane přinejmenším tuberu. A že jako těžký alergik musím dávat dítěti protilátky.
Nelituju toho, že jsem vydržela JEN směšných 9 měsíců; po skončení kojení jsem byla zralá na JIPku a ještě pořád na tom nejsem moc dobře (nekojím sedm měsíců). Ano, kojení je pro dítě důležité, ale jak jsem si posléze zjistila od odborníků, kterým věřím, po roce života jsou názory na kojení přinejmenším rozporuplné. Jednak při dnešním způsobu života už v takovém MM moc zdravého nebude a hlavně, bála bych se nepřiměřené fixace dítěte na matku. Fakt si nemyslím, že kojit dvouleté dítě je to jediné správné řešení. Když se někomu chce, proč ne, ale že by na tom bylo něco úžasného nebo strašně výhodného...