Kojení a lékaři

Mám dvě dcery - Lucii (7,5 let) a Kateřinu (12,5 měsíců). První dceru jsem kojila do sedmnácti měsíců, kdy mi lékař zjistil sníženou funkci štítné žlázy, nasadil Euthyrox a doporučil přestat kojit. Protože jsem nenašla nikoho, kdo by mi řekl, že tento lék při kojení nevadí, kojit jsem přestala - ze dne na den. Dnes vím, že to byla chyba a že jsem měla odstavovat aspoň postupně.Ale bylo to v době, kdy se o kojení teprve začínalo více mluvit a já jsem si kvůli kojení sedmnáctiměsíčního dítěte připadala někdy jako nenormální.

Druhou dceru stále kojím. Plně jsem ji kojila do deseti měsíců - v sedmi měsících jsem sice začala přikrmovat, ale ona vše kromě mateřského mléka odmítala. V deseti měsících jedla v poledne jen trochu zeleniny (max. tři lžičky). V té době mi lékařka zjistila opět problémy se štítnou žlázou - tentokrát zvýšenou funkci. Řekla mi, že mám Kačenku připravovat na odstavení, protože budu muset užívat Carbimazol - lék neslučitelný s kojením a odeslala mě na endokrinologii. Poučená z mého prvního kojení jsem si tentokrát vyhledávala informace v knihách a na internetu a zjistila jsem, že Carbimazol není kontraindikací kojení a že navíc existují další dva léky - Propycil a Thyrozol, které jsou asi při kojení šetrnější. To mě uklidnilo a návštěvy endokrinologie jsem se neobávala.

Po týdnu jsem jela na endokrinologické vyšetření do Ústí nad Labem k nejmenované paní doktorce. Po několika dotazech o mém zdravotním stavu a zhodnocení výsledků vyšetření krve mi lékařka řekla: "Přestanete kojit." Její rozhodnost mne překvapila. Zeptala jsem se, zda by nebylo možné užívat lék, který by při kojení nevadil. Na to mi doktorka řekla doslova: "Dělejte si co chcete, je to vaše štítná žláza." a líčila mi (s pohrdáním v hlase), že má jednu pacientku, která taky kojí a už je její dítě v péči dětského endokrinologa. Navíc mi doporučila, že když nám Kačenka odmítá jíst cokoli jiného, mám ji "nechat vyřvat" a za dva dny bude jíst všechno. Završila to tím, že podle "nejnovějších výzkumů "se má kojit do sedmi měsíců, protože pak už je mateřské mléko škodlivé a dítěti předávám špatné látky (a já navíc hodně hormonů) - doporučení WHO asi nezná. Zmínit se o tom, že jsem si vyhledala nějaké informace a že jsem vše konzultovala i na Lince kojení, jsem si netroufla. Lékařka mi předepsala Propycil a do zprávy napsala: zastavit laktaci. Domů jsem odjížděla se slzami v očích a šokovaná přístupem lékařky. Když jsem si lék vyzvedla, na příbalovém letáku jsem se dozvěděla, že kojení není třeba přerušit - jen sledovat dítě. Následoval opět kolotoč hledání informací a telefonování, který vedl k tomu, že jsem se rozhodla kojit a užívat léky.

Po čtyřech dnech jsem lékařce telefonovala kvůli výsledkům krevního rozboru, sdělila mi hladiny hormonů a když jsem se ptala, jestli mám léky i nadále užívat tak, jak mi řekla, odpověděla: "No když nevim, jestli budete kojit, nebo ne, s váma je to těžký." Řekla jsem, že kojit budu, když i na příbalovém letáku je napsáno, že kojení je možné a ona na to: "Dělejte si, co chcete." A tak jsem se rozhodla dělat si, co chci. Objednala jsem se do Endokrinologického ústavu v Praze.

Při první návštěvě jsem přišla na řadu už za pět minut - v Ústí jsem s jedenácti měsíčním dítětem čekala hodinu a půl. Lékařka mi řekla, ať jde manžel s dcerou i se mnou dovnitř, aby neplakala. Navíc neváhala a našla jí krabici plnou hraček, aby se během mého vyšetření nenudila. Nevadilo jí, že Kačenka během vyšetřování žvatlala a zapojovala se do hovoru, dokonce na ni i sama mluvila. Lékařka mi řekla, že při užívání Propycilu mohu kojit, že užívám malé dávky a do mateřského mléka se dostane minimum. Když mě nakonec požádala o číslo mobilu, aby mi ONA mohla zavolat výsledky mého krevního rozboru, nevěřila jsem vlastním uším. Po odchodu z ordinace jsem pořád myslela na to, jak vstřícný byl postoj této lékařky a jak se odlišoval od přístupu ústecké endokrinoložky.

A proč to vlastně všechno píšu? Chci povzbudit ostatní maminky, aby se nevzdávaly. Přístup některých lékařů ke kojení (a nejen k němu) mě štve. Kdybych měla první dítě, asi bych už nekojila, a nejen kvůli tomuto problému. Je spousta dalších - přechodné horší prospívání dítěte, retence a jiné problémy s prsy apod. Myslím, že je málo lékařů (aspoň v mém okolí), kteří mají ke kojení kladný vztah a berou na něj ohled. Asi jsem jako kojící maminka problémový pacient - nemůžu všechny léky, nemohu podstoupit některá vyšetření, a nakonec vlastně kojit ani nemusím (a ještě ke všemu tak "velké" dítě). Doufám, že těch "hodných" lékařů bude přibývat a těm ostatním přeji více pacientů, kteří si budou "dělat, co chtějí" - třeba se někdy jejich přístup změní.