Re: Maminko, maminko...

A jak hluboko do dětství si ty procházky pamatuješ?

Já ti řeknu jedno: Brala jsem dceru na procházky do přírody a nikdy z toho nebyla nijak vodvázaná. Jediný co se jí na nich líbilo, byly ty hoooooooodně časté zastávky, kdy se mohla nějak vyblbnout - tu se cákat v potoce, tam si uplíst věneček, o kus dál postavit domeček pro skřítky, lozit po nějakém větším balvanu...
Jak podobným zábavám odrostla, tak procházky nebo výlety do lesa skončily. Podle mě totiž nemá cenu něco lámat přes koleno. Nakonec jsme byly otrávené obě, ona z toho, že se nudila, a já z toho, že přestože jsem se jí snažila všemožně věnovat, tak neustále otravovala.

Ono každé dítko je jiné. Některým se může v lese líbit, ale jsou i taková, které to prostě nebaví.

Skutečně si myslím, že rodiče by měli především svým dětem naslouchat a vnímat jejich přání a potřeby. Dítě nebude mít stejné koníčky a záliby jen proto, že to doma odkouká. Já mu všechno můžu ukázat, ale nemůžu ho nutit, aby ho to taky bavilo.