...

Takovýchto podobných článků bylo napsáno už docela dost a jelikož mám také syna s Aspergrem, vyznívají mi poněkud ploše.
Asi je to tím, že tu není dostatek prostoru pro výčet všemožných problémů, které s dětmi s PAS jsou...

Takto to vypadá, že výchova autistů je vlastně docela sranda, neb se omezuje hlavně na dodržování rituálů, čtení jízdních řádů a čekání na porsche tramvaj.

K poruchám autistického spektra velmi často patří ale i sebepoškozování, agrese (verbální i fyzická) nejen vůči vrstevníkům, ale i rodičům, deprese, nutkavé činnosti...

A články o tom, jak se děti s PAS fyzicky poškozují třeba kvůli omylem rozbité hračce či nutkavě víc jak 100x za den pronese tutéž naprosto nesmyslnou otázku a dožaduje se odpovědi, ty příliš k nalezení a přečtení nejsou...

Stejně tak jako se málokdy dočtete i o těch nejniternějších pocitech rodičů dětí s PAS. Mnohdy to jsou i rodiče, kteří potřebují stejnou psychologickou pomoc, protože mají pocit, že jim jejich dítě nepřínáší žádnou radost a jen samé starosti. Protože cítí vztek nad tím, co jejich dítě má v hlavě a občas se jich zmocňuje nesmírná chuť dítě popadnout a všechny ty nesmysly z něj vytřást nebo dokonce "vymlátit".
Také je dosti složité umět přijmout postižené dítě v případě, že doma je jedno zdravé... Je pak hodně těžké si uvědomovat, že to zdravé dítě ve skutečnosti nemáte radši.

Ale nechtěla jsem kritizovat samotný článek, který je pro nezasvěcené určitě přínosný. Jen se mi zdál, jak už jsem řekla, poněkud jednostranný a plochý.