Re: Tak já nevím

bylo by to na delší povídání,ale aspon ve zkratce,syn začal byt tak od roku a pul celkem nezvladatelny,neposlechl byl negativisticky.takže kolem druhého roku jsem navštívila psycholožku,chtěla jsem pouze poradit,jak mám v určitych situacích reagovat,moc jsem se toho bohužel nedozvěděla.ve 4 letech šel syn do mš,ačkoli v mš byl z mého pohledu v pohodě,podle uč.ne.největší problém byl,že nechtěl spolupracovat,plnit ukoly s ostatními dětmi,takže ho zkoumala další psycholožka,doporučila mě i mš jak s dítětem pracovat.Na popud mš ,která stále chtěla něco řešit a chlapci pomáhat jsem se obrátila na psych.která se zabyva autismem.od ní zněla diagnoza podezření na asperg.syndrom.diagnozu bych musela jet potvrdit do prahy.asper.syndrom moje dítě určitě nemá,pozdě začal mluvit,ted mluvi ve větách,ale nekdy je to špatně gramaticky,vychovné problémy nemá.další vyšetřeni jsem odmítla,natož mě mš obvinila,že nechci pomoc svému dítěti a samozdřejmě to nezapoměly
říci v zš kam jsem chtěla syna přihlásit,zš nelenila a hned volala do ped.psych. poradny,že moje dítě je asi divné.psycholožka prohlásila,že je v pořádku,tak myslim,že maji v zš zkažené prázdniny,pochopitelně budu hledat jinou.diskutovala jsem o tom s lékařem psychiatrem-po jeho otázce ,jestli nákou diagnozu pro syna potřebuji,jsem si uvědomila,že ted určitě ne,kdybych si to uvědomila dřív moje dítě by nemusel stále někdo zkoumat,když to nebyla potřeba.bylo by toho víc,ale to bych se sem asi nevešla.