Tak já nevím

Zájimalo by mě, na základě čeho se diagnostika provádí a co je pro určení diagnózy rozhodující, zatím mám z některých příspěvků dojem, že asi subjektivní dojem psychologa. Minulý týden jsem navštívila se svým 2,5 letým synem psycholožku, protože jsem si nevěděla rady s jeho trochu zvláštním chováním. Má stereotypní chování,přechází po špičkách po místnosti, nebo pobíhá s nepřítomným výrazem sem a tam a třepe do toho ručičkama, pokud je unavený, zhoršuje se to.Tyto stereotypie u něj spouští i pokud se dívá na proudy jezdících aut, nebo když si hraje (např. nějaký předmět nechá padat pořád dokola na zem i při hře s autíčkama). Syn je jinak velmi bystrý, krásně mluví, písmena poznává už od 1,5 roku, umí spoustu říkanek i písniček, kreslí rozpoznatelné kresby (např. hlavonožce i s detaily v obličeji, už tak od 2 let), rozezná asi 10 barev. V kontaktu s dětmi je spokojený jen pokud je důvěrně zná. Dřív se dětí hrozně bál, pokud k němu nějaké šlo, hystericky brečel a vyžadoval si náruč, došlo ale k velkému zlepšení. Agresivní není a myslím, že je i empatický. Paní psycholožka řekla, že je velmi šikovný, že má trochu specifické zájmy, ale ž eto nepřekračuje nějakou hranici a že tímto stereotypním chováním v podstatě odvádí napětí a že patří mezi křehké děti. Byli jsme u ní hodinu a dávala mu různé úkoly, jako např.obkreslit čáru, kruh, pojmenovat obrázky, činnosti, atd. V podstatě mi to přišlo, že testuje, zda jeho vývoj není opožděný, ale je tohle dostačující diagnostika autismu?