Naše zkušenost s americkou školou 2: Učitelé, žáci a rodiče spolupracují

II. Škola jako spolupracující skupina učitelů, žáků a rodičů

Toto je pravděpodobně největší rozdíl mezi americkým a českým školstvím. Škola není izolovanou institucí vyhýbající se kontaktům s rodinou a rodiče pak nejsou těmi, kdo do školy své dítě pouze odkládají a výuku či cokoliv nadto jen kritizují. Nikdy. Naprosto vyloučeno. Takový model tady nikdo nezná.

Jste-li americký rodič s dětmi školního věku, máte možnost a i téměř povinnost (začasté příjemnou, i když náročnou) účastnit se dění školy v mnoha a mnoha různých podobách. Je to přece i vaše škola, vám na ní záleží!

Většina školních aktivit je tedy založena na pomoci rodičů. Koordinuje je organizace zvaná PTA - Parents' Teachers' Association . PTA má na každé škole mnoho různých výborů, jejichž počet, složení, náplň se může značně odlišovat. Pokud se některé aktivity zavedou jako nové a osvědčí se, vytvoří se spontánně i skupinka spolupracujících rodičů a z ní pak nový výbor, s jehož aktivitami se už najisto počítá v dalších letech. V čele PTA jsou dvě "Co-Presidents", na některých školách to bývá pouze jediná osoba. V BRS, kterou navštěvuje přibližně 600 dětí, pracuje ve výborech PTA asi 120 (!) rodičů. Píšu-li rodiče, myslím matky, až na nepatrné výjimky. Není pochyb, že by se alespoň někteří z otců podíleli na dění školy rádi, ovšem v režimu dne, kdy většina z nich odjede brzy ráno do New York City a vrátí se pozdě večer, není to jaksi ani technicky možné.

Formou spolupráce s PTA rodiče svoji školu podporují, podílejí se na mnoha akcích.Některé z nich získávají škole značný finanční obnos. Učitelé zároveň předkládají své návrhy na koupi toho či onoho škole potřebného a PTA pak rozhoduje, na které věci se peníze využijí.

Zmíním některé zajímavé aktivity:

"Book Fair", knižní veletrh, který se koná vždy před Vánocemi. V prostorách školy se po několik dní nabízí knižní produkce bohatá množstvím i žánry. Ti, kdo vybírají knihy z knižních katalogů, zajišťují jejich objednávku, připravují místnosti, plakáty a nakonec se dlouhé hodiny střídají při prodeji knih a následném vyúčtování, jsou - rodiče. Rádi a kvalifikovaně zodpoví dotazy týkající se knih, a pokud se už na vás výtisk nedostane, objednají ho znovu.Výtěžek z prodeje jde samozřejmě na potřeby školy.

"Bake Sale" (prodej domácího pečiva) je oblíbenou akcí v USA i Kanadě, nejen ve školách, ale i ve farnostech. Pečou i skautské organizace. Každý koláč rodičem napečený dostane cenovku, u školy je vyvěšen velký nápis "Bake Sale Today" a maminky pak postávají v zástěrách s nápisem "Bedford Road School" u stolů pokrytých bílými ubrusy s pečivem naaranžovaným na mísách a proutěných košíčcích. Odpoledne je vyprodáno.(Poznámka na okraj: Američanky na rozdíl od českých žen skoro nepečou a znají několik málo ustálených druhů. Nebývá vůbec problémem sehnat někoho na organizaci akce, spíše na pečení samotné.) Ve stejný den, kdy se koná Bake Sale, je také možné objednat si trička s logem školy. Nápad, zadání firmě, objednávky, prodej, vyúčtování - vše je v rukou rodičů.

PTA ovšem i sponzoruje např.pravidelné "After School Clubs": jakési kroužky, kde rodiče nabízejí své schopnosti a dovednosti (výtvarné, hudební, divadelní, sportovní). Program probíhá obvykle v osmitýdenních blocích. Lze si to představit jako školní družinu z vlastních zdrojů s pevným programem,kdy rodiče jako učitelé a jejich asistenti jsou placeni ze zdrojů PTA.

"International Fair": jedna sobota ve školním roce je dnem všech národů zastoupených v BRS (v Americe, jak známo, je každý odněkud). Vedle tradičního bodu programu, kterým jsou stoly přeplněné národními specialitami (přispěli jsme českým žitným chlebem), tu bývá například výuka národních tanců pro děti i dospělé, divadlo dětského souboru apod. Akce je opět sponzorovaná, stačí jen přijít a podílet se na dobré náladě a snad také zapřemýšlet, zda bychom s přípravou příští rok nepomohli i my.

"Kinderclub" - jakási školka pro děti z Kindergarten. Děti přípravného ročníku školy tráví vyučováním jen tři a půl hodiny denně, půl roku dopoledne a půl roku odpoledne ( 6 tříd ve dvou skupinách po třech). Kinderclub vlastně dorovnává denní časový rozdíl mezi ostatními ročníky - dítě, pokud chodí do školy odpoledne, je možné dát dopoledne do Kinderclubu (a naopak). Ti, kdo s dětmi pracují (nejsou to vždy učitelky), je už sami odvedou do školy či ze školy do Kinderclubu.. Děti si tu hrají, zpívají,občas něco výtvarného tvoří nebo pečou a vaří ve společné kuchyňce. Je možno volit z programů tři, dva či jeden den týdně. Rodiče Kinderclub platí, ve srovnání se "školkou" je to ovšem částka velice výhodná, neboť i na tuto aktivitu PTA přispívá ( "nursery " či "pre-school" jsou ve Spojených státech pouze soukromé a jako všechny služby velice drahé).

"Parents As Reading Partners" - aktivita věnovaná čtení . Podrobněji se o ní zmiňuji v části III.

PTA vydává také několikrát do roka svůj "Newsletter", zpravodaj o školním dění v minulosti i o připravovaných akcích. Rodiče se zároveň starají o dostatečnou publicitu školy v místním tisku a na stanici kabelové televize ("Educational Channel").

Velice dobrá mi připadá idea odborných přednášek určených rodičům i komukoliv jinému. Týkají se věcí veskrze aktuálních: jak si poradit s poruchami čtení, co to znamená, když dítě neustále "zlobí a vyrušuje", drogy a co škola proti nim dělá, rady odborníků pro organizaci času a pomoc ve stresových situacích aj. aj. Někdy přednášejí sami učitelé, jindy si PTA zve specialisty odjinud.

Rodiče se ovšem mohou podílet na dění školy přímo ve třídě, kde se jejich dítě učí. Dvě z matek jsou na začátku školního roku zvoleny "class mothers" - zástupkyně rodičů i pomocnice učitele. Tato funkce není považována za nutné zlo, naopak - zájemců je více, a ti vybraní jí pak s láskou a pečlivostí věnují mnoho a mnoho hodin svého volného času celý školní rok. Jezdí s dětmi a učitelem na výlety a exkurze, jsou bez nich nemyslitelné veškeré třídní akce a oslavy - jak tradiční, tak specificky americké. Nepostradatelní jsou při školním divadelním představení. Ve spolupráci s ostatními zajišťují pohoštění, dekorace, kostýmy, vybírají dárek pro učitele, dělají osvětlovače a zvukaře. Specifickou povinností je zavolat brzy ráno každému ze třídy v případě, že není škola pro obzvláštní nepřízeň počasí (sněhová bouře, náledí, hurikán...).

Ale i pokud nejste "class mother", můžete se ve třídě objevovat téměř stejně často. Jste k tomu povzbuzováni, ovšem nikoli nuceni. Také je na vás, co si vyberete z nabízených a osvědčených způsobů, dokonce ale můžete sami přijít na něco jiného, co by školní výuku obohatilo. Rodiče často pomáhají jako asistenti při výuce matematiky při zvláštních hodinách matematických her. Doprovázejí děti na výlety. Hrají jim ve třídě na klavír a zpívají s nimi. Šijí divadelní kostýmy - nejen pro své dítě. Pečou s nimi perníkovou chaloupku před Vánoci. Hovoří o svém povolání. V první a druhé třídě dětem hlasitě předčítají. Vyprávějí o své původní vlasti (neboť jen málokdo je zde Američanem po více generací). A další a další.

Tento fenomén - dobrovolná práce pro společnost, známá jako "volunteering" - je ve Spojených státech vyzkoušen již od počátku zdejší demokracie a troufám si tvrdit, že právě on tvoří základ úspěchu oné "bohaté Ameriky". "Volunteers" jsou naprosto všude. Starají se o bezdomovce, navštěvují věznice, docházejí do nemocnic povídat si s pacienty, hrají si tam s dětmi a vyměňují květiny (!), starají se o čistotu a zeleň některého kousku městského parku či některého z dětských hřišť, pomáhají v muzeích jako neplacení průvodci, věnují se ekologickým aktivitám zejména v přednáškách a programech pro děti a rodiny, pomáhají v obecních knihovnách, samozřejmě též ve všech rozličných církevních aktivitách, učí imigranty angličtinu, ... . Vše zadarmo, za cenu ztráty vlastního volného času. Žijete-li v takové společnosti, je zcela přirozené, že brzy začnete i vy hledat možnost, jak ostatním prospět.