Naše zkušenost s americkou školou 4: Vyučovací předměty

Kindergarten

Děti v Americe vstupují do školy v tom školním roce, kdy před 1. prosincem dosáhnou věku pěti let. Kindergarten (skutečně převzato z němčiny) je jakási školní přípravka, není to však něco, co by škole předcházelo, je to právoplatný začátek. Délka vyučovacího programu se liší opět v závislosti na místních poměrech ve školství. Zde v Pleasantville docházejí děti v Kindergarten do školy na 3,5 hodiny denně, v jiných "school districts" je vyučování stejně dlouhé pro všechny, tedy i pro přípravný ročník.

O svoji třídu se starají vždy jedna učitelka s kvalifikací pro nižší stupeň základních škol ve spolupráci s pomocnicí, která má vzdělání odpovídající přibližně učitelce pro mateřské školy. Vyučování je přizpůsobeno pětiletým dětem, ovšem při zachování všech principů amerického školství výše popsaných. Největší důraz je kladen na anglickou abecedu - děti by se měly za tento školní rok naučit všechna písmena v psané i čtené podobě. Jak víme, angličtina je jazykem s komplikovaným vztahem mezi pravopisem a výslovností. Přípravný ročník se tedy snaží o pochopení tohoto problému hned na začátku. V podobě matematických her, přeskupování předmětů a tvarů a skládání obrazců se děti připravují na skutečnou matematiku v 1. třídě.

Ostatní chvíle jsou využity pro kreslení a malování (ne vždy největší úrovně, porovnáme-li to např. s posledním ročníkem českých mateřských škol), jemnou motoriku, pěstování kytiček a chov zvířátek ve třídě, zpívání. Kindergarten má zároveň i výrazný smysl sociální: připravit děti na samostatnou práci, naučit je soustředit se, poslouchat pozorně příkazy, spolupracovat s ostatními, tj. usnadnit přípravu na sedmihodinový školní den v příštím roce.

Výtvarná výchova

"Art" je speciálním předmětem se zvláštním učitelem už od 1.třídy. Nápady jsou dobré, nevšední, žádné ustálené typy výkresů jako "Ovoce", "Podzimní listy", "Jak jsem se měl o prázdninách", apod. (opomíjím "Výstřel z Aurory" kreslený mnou a mými vrstevníky). "Art room" je zde skutečná dílna, ve které se tvoří, její zdánlivý chaos barev a materiálů nezahlcuje, ale podněcuje. Děti experimentují s mnoha různými technikami. Zároveň ovšem k tomuto předmětu směřují naše námitky:

a/ barevný, třpytivý nevkus

Málo věcí je shledáno krásnými ve své jednoduchosti a střízlivosti, obvykle končí dozdobeny barevnými třásněmi, polepeny obarveným peřím či posypány zlatými flitry.

b/ přemíra využití odpadových materiálů

Zahlceni panáky z hnědých papírových pytlíků, pokladničkami z kelímků od jogurtů a drnkátky z brček ztratili jsme jaksi smysl veškerého recyklování a pochybujeme, že ho v tom našli studenti.

c/ malá náročnost

Škola hojně využívá pro výtvarné práce polotovarů (zde dostupných v širokém sortimentu) a mnoho výrobků též končí v poloopracovaném stavu.

Hudební výchova

Také "Music" má své speciální učitele. Dobře známe jednoho z nich, jaksi "hlavního", který hraje na několik hudebních nástrojů, doprovází na klavír hudební produkci divadelních představení školy a samozřejmě učí.

Mnohonárodnostní Amerika, a tím spíše okolí New Yorku, má repertoár písní, které se děti učí, více než pestrý. Stírá se tu zároveň rozdíl mezi písní "národní" a "umělou" - které z písní jsou zde ty vskutku původní? Děti zpívají krásnou irskou koledu, ale málokdo z nich ji považuje za píseň národní - zlidověla zde jako americká. Pan učitel naučil americké děti podle našeho českého zpěvníku "Jede, jede poštovský panáček ..." a jako velmi romantickou shledali všichni "Jak jsi krásné, neviňátko", jak melodii, tak přeložený text.

Škola podněcuje i rodiče: upozorňuje na příležitost vyučování hry na hudební nástroje ve škole i možnosti vypůjčit si dlouhodobě nástroj. Uvádí tituly knih rozvíjejících porozumění hudbě - často v netradičních podobách: jak si zhotovit své vlastní hudební nástroje. Doporučuje navštěvovat koncerty, poslouchat hudbu pravidelně, číst o hudebních skladatelích, diskutovat s dětmi o tom, co právě slyšely.

Na každém stupni zdejších škol (Elementary, Middle a High School) je samostatný orchestr, který má své malé koncerty pro žáky a učitele, účinkuje pak zejména při "parade" - průvodech, obvykle na Halloweeen (konec října), na vánočních koncertech apod.. Nedokážu posoudit, jaká je je úroveň těchto orchestrů. Připadá mi však velmi dobrá a jaksi velmi praktická. Provází dění školy i obce, je to zcela přirozená forma další aktivity. Hudba není cosi výlučného, na hudební nástroj hraje spousta dětí a svůj spíše než talent, tak svoji dovednost využívají při každé příležitosti.

Tělocvik

V Americe se jednoznačně dává přednost kolektivním sportům, jako je basketbal, baseball, v posledních letech velmi vzrůstá zájem o evropský fotbal (zde "soccer"). Také hodiny tělocviku ("gym") jsou takto orientovány. Jako sportovní obuv jsou předepsány "sneakers", povinné jsou také jakékoliv kalhoty, ovšem nikoli žádné speciální oblečení, tj. "cvičební úbor". Důležitá je radost z pohybu a na tuto činnost se přece člověk nemusí nijak zvlášť připravovat. Žádné dítě není také šikanováno za neobratnost či tloušťku a děti mají svůj tělocvik moc rády. Mnoho dětí uvádí sport na prvním místě mezi svými zájmy.

Science (přírodní vědy)

Souhrn přírodních věd, jak lze přibližně tento předmět pojmenovat, provází studenta od 3. třídy. Jeho pojetí je zcela jiné, než jak jsme byli zvyklí z klasické výuky podobných disciplín.

Především: přírodní vědy jsou zde skutečně jedinou oblastí poznání a nerozdělují se na přírodopis (biologii), fyziku a chemii. Za podstatné se považují souvislosti mezi nimi. "Science" je chápána jako věda s náležitou vědeckou terminologií: pojmy, jako je experiment, pozorování, hypotéza atd., se děti učí definovat a používat v samém počátku.Velká pozornost se věnuje také důkladnému pochopení fyzikálních jednotek - brzy znají jak anglosaské, tak metrické míry.

Plán učiva působí na první pohled nesystematickým dojmem, ale po jisté době jsme pozorovali i zřetelné klady takového přístupu: děti jsou skutečně navyklé myslet v souvislostech a dotazovat se na ně, učí se fakta, která je baví, a projevují pozoruhodné znalosti v detailech.

Populární akcí v celé Americe je "Science Fair". Každé dítě si vybere jakékoliv téma z přírodních věd, které ho baví a na které stačí svými znalostmi, samostatně ho zpracuje - vede si několik týdnů jakýsi vědecký deník, zapisuje výsledky pokusů, pozorování , shromažďuje fotografie, vyhodnocuje grafy a nakonec vše v pokud možno přehledné formě vystaví (nalepí) na velké trojdílné polystyrénové desky, které pod názvem "Project Display Board" lze zakoupit v každém větším americkém papírnictví. Takto písemně zpracovaný projekt doprovází ještě další materiál: od modelů sluneční soustavy přes nádoby s demonstrací koroze kovů či kyselého prostředí až k sestavám kladek Dlouhé seznamy možných témat poskytuje škola, internetové stránky, specializované časopisy, mnohé si děti vymyslí samy, někdy dostanou nápad rodiče (nepopírám jejich pomoc v podobných akcích). Studenti mohou pracovat sami, mohou se ale i spojit s jinými, rozdělit si úkoly a vytvořit týmové dílo. Oceňuje se zejména nápad, chuť experimentovat a riskovat, něco opravdového předvést, nikoliv precizně zpracovat - ale to jsou všechno věci zde už mnohokrát uvedené. Dopoledne předvádí studenti projekt zájemcům ze školy, večer rodičům .Nad pestrostí nápadů a množstvím odvedené práce jsme opravdu žasli. Možná že ta zeměkoule byla trochu šišatá a hřebík nepustil v sledovaném roztoku tolik rzi, jak se čekalo, pro tyto děti ale věda není a nikdy nebude jen akademickou záležitostí.

Social Studies

Podobně jako "Science" zahrnuje i tento předmět více disciplín - přibližně zeměpis, dějepis a občanskou výchovu. Děti nezačínají nejbližším okolím, ale naopak celým světem - poznávají a jmenují světadíly, umí porovnat jejich velikosti, najít je na glóbu a správně určit na slepých mapkách. Učí se o vlivu počasí a meteorologických jevech (jak jsme i my sami zakusili, slova hurikán a tornádo tady zdaleka nemají přídech neskutečna). Třetí třída je věnována i tématům pouště, tundry a tropického pralesa - ve všech souvislostech zeměpisných, ekologických i sociálních.

Americké státní svátky jsou dobrým začátkem pro výuku dějepisu a občanské výchovy, či spíše výchovy k demokracii. Thanksgiving Day (Den díkůvzdání) připomene rané americké dějiny prvních osadníků z Anglie i jejich první (dobré) zkušenosti se zdejšími obyvateli - Indiány. Martin Luther King´s Day každoročně upomíná na historii rasismu i snahu bojovat proti němu jen nenásilnými prostředky. Děti vědí už ve třetí třídě, jak funguje demokratický systém Spojených států, jaké pravomoci má americký prezident apod. Znalosti se nevyžadují na této úrovni hluboké, jsou však neustále rozšiřovány v dalších ročnících

Angličtina jako druhý jazyk - "English as a Second Language" (ESL)

Do první třídy americké školy vstoupila naše dcera v polovině roku se znalostí pěti anglických slov. Byli jsme v Americe teprve několik dní a ona nikdy nechodila do žádné školy - podle českých zákonů by šla do 1. třídy až o rok později. Kromě přátelské atmosféry ve třídě, kterou ji děti doslova zahrnuly, a okamžitého individuálního programu výuky byla to právě ESL, která jí pomohla překlenout těžké několikaměsíční období.

Učitel angličtiny jako druhého jazyka je se svojí specializací jedním z největších odborníků na škole, neboť tento předmět si vyžaduje vskutku specifický přístup. Případy mohou být totiž naprosto různé - náhlý příchod dítěte s pražádnou znalostí angličtiny, zato však odpovídající znalostmi i věkem třeba čtvrté třídě; skupina dětí, které sice znají dvojjazyčné prostředí Ameriky od narození (častý případ imigrantů ze Střední a Jižní Ameriky), doma však není nikdo, kdo by uměl dobře mluvit anglicky, aniž by jim dokonce mohl pomoci s anglickým čtením a psaním; japonské děti, které se učí tímto i jinému než znakovému písmu; i děti (na Middle School a High School obvykle), které přišly z Evropy s akademickou znalostí angličtiny podle tamějších měřítek a tady zjistily, že nikomu nerozumí a neumí mluvit. Kromě tedy naprosto odlišné úrovně znalosti jazyka je třeba posoudit i věk, individuální schopnosti, rodinné prostředí a tak trochu i odhadnout vývoj dopředu - jsou znalosti studenta po roce či dvou výuky ESL natolik dobré, že je možno individuální program ukončit a považovat ho za amerického studenta s nepatrně odlišným přízvukem?

Výuka ESL se praktikuje intenzívním individuálním programem, 2-4x týdně obvykle po 30 minutách. Výuka je v čase normálního vyučování, na rozvrhu se dohodne učitel ESL s kolegy. Děti pracují buďto v malých skupinkách podle dosažené úrovně jazyka (která se vždy nekryje se stejným ročníkem, jak už bylo naznačeno), nebo mají dokonce program jen pro sebe - u úplných začátečníků nebo naopak u značně pokročilých. Učitel musí být připraven zprostředkovat jak angličtinu hravou formou pro pětileté (Kindergarten), tak i navrhovat témata esejů a doporučovat četbu v angličtině pro desetileté ( mám samozřejmě na mysli Elementary School, obdobně však pracují i učitelé na vyšších stupních ).V tomto školním roce vytvořili všichni studenti ESL dohromady jakousi svoji knihu, kde každý psal a kreslil o své vlasti. Jiný rok předvedli společně divadelní představení, kde někteří byli svojí angličtinou srovnatelní se spolužáky a jiní jen přizvukovali několika jednoduchými slovy.

Ve třídě nikdy není více studentů ESL pohromadě, toto pravidlo je samozřejmě i usnadněno tím, že na BRS je do programu zařazeno jen asi 15 studentů z celé školy. Ač třeba jen úplný začátečník, dítě je okamžitě "hozeno do vody" ve třídě se zcela normálním vyučovacím programem. Nyní už víme, že účinnější metoda neexistuje.