Naše zkušenost s americkou školou 13: Šikana

Příchod nového žáka, jak jsme později pochopili, je tady vnímán jako něco zcela běžného (ve smyslu chodu školy) a zároveň mimořádného (ve smyslu zajímavých zkušeností, které mohou děti s novým žákem učinit). Třída, do níž přijde nový žák, a to často nečekaně uprostřed roku - byl to i náš případ- je tím jakoby "ozvláštněna" a ostatní paralelky jí nového žáka téměř závidí. Právo na odlišnost a individuální svobodu se zde velmi ctí.

K zamezení šikany přispívá - jak se alespoň tvrdí - také systém rozdělování žáků do tříd. Je zcela jiný, než jak ho známe - dítě nepokračuje se stejnými spolužáky, každý rok se složení třídy naprosto vymění. Odpůrci systému (nikoliv Američané ovšem) tvrdí, že tímto způsobem nemohou nikdy vzniknout pevné vazby mezi spolužáky, děti si pomalu zvykají na nové tváře. Učitel pak nezná svoji třídu dokonale. Zastánci ovšem dotvrzují, že přátelské svazky se přece mohou vytvořit i jinde a jinak, nejen tím, že s někým sedím osm let v jedné lavici. Tím, že to není jednou provždy "naše" třída, není také možné, aby se vůbec stačila vyvinout silná rivalita mezi ročníky a šikana uvnitř třídy samotné během jednoho školního roku. Zároveň i nový příchozí má svůj příchod usnadněn: nikdo vlastně nevstupuje do ustáleného systému se zaběhnutými pravidly.

Učitelé mají samozřejmě velmi náročnou úlohu zvyknout si každý rok na novou třídu, ale zdá se, že to vnímají spíše pozitivně - jako výzvu a nové dobrodružství. A konečně rodiče: podobně jako děti se ani oni nemohou (nestačí) seznámit s někým dokonale, znají se však posléze skoro se všemi v příslušných paralelních třídách velmi dobře a díky mnoha společným aktivitám vnímají školu jako jediný přátelský celek.