Pololetní vysvědčení amerických Karlových Varů

Clarisska je pořád zcela nadšená školačka. Já chodím stejně jako loni pomáhat jednou týdně do třídy. Tentokrát víc s přípravnými pracemi, jako skládání pracovních listů, vystřihování pro výtvarnou výchovu, množení podkladů a podobné práce. Ale je to fajn. Jsem alespoň jednou týdně ve třídě. Vidím, jak děti pracují. Znám všechny spolužáky.

V pátek Clarisska přinesla vysvědčení. Tentokrát už ne z kindergarten, ale OPRAVDOVE první vysvědčení z americké základní školy. Protože jsem si všimla, že nejen na stránkách Rodiny, ale všude, kde mají fórum, diskutují čeští rodiče o tom, co je lepší - zda tradiční vysvědčení se známkami, nebo písemné hodnocení, přispěju trošku svými zkušenostmi do toho "složitého mlýna".

Jak jsem vám už jenou napsala, prošly moje velké děti školními systémy několika zemí a tak jsou moje zkušenosti opravdu bohaté - hlavně svou romanitostí. Zažili jsme jak písemné , slovní hodnocení v prvních školních letech , smíšené hodnocení později, tak i známkování v Bavorsku až do 6, což s sebou přináší hlavně to, že jednička je ve vyšších třídách téměř nedosažitelná, až k americkému systému od A do F na střední škole.

S vysvědčením v základní škole v Americe mám teď vlastně první zkušenost. A musím říci, že se mi líbí. Musím zdůraznit, že nejen v jiném americkém státě než je Kalifornie, nebo v jiném typu např. soukromé školy, může vysvědčení vypadat úplně jinak. Mohou v něm chybět některé předměty, standardní požadavky mohou být formulovány jinak. Tohle je vysvědčení (jak na něm můžete vidět) z kalifornských Karlových Var.

V našem školním obvodě má vysvědčení dvě hlavní části: Slovní hodnocení a oznámkování jednotlivých předmětů. A nejenom předmětů, ale i chování dítěte ve třídě, jeho schopnost pracovat. Zda je schopné pracovat samostatně, spolupracovat s jinými, zda pracuje dostatečně rychle, pečlivě, jak umí organizovat svoji práci.

Zvětšit

Myslím, že tahle část vysvědčení je velice důležitá pro nás rodiče. Vědět, jak dítě ve škole pracuje, kde jsou jeho silné a kde slabé stránky. Není to známkování v pravém slova smyslu, spíš jakési vodítko pro rodiče, aby věděli, kde jejich dítě v daných důležitých požadovaných schopnostech stojí. A nejlepší na tom vysvědčení je jeho další část, která říká, jak dospět ke zlepšení a dává konkrétní doporučení od učitele.

Pro vysvětlení :

Tabulka doporučení učitele, jak podpořit dítě, aby své výsledky zlepšilo, obsahuje letní školu (prázdninové učení, o kterém jsem vám psala), doučování po škole atd.

Stejně jako na českém vysvědčení je tam hned místo na zprávu na konci školního roku, takže můžete dobře vidět, zda se dítě zlepšilo, či zhoršilo a v které oblasti.

Musím říct, že američtí rodiče s vysvědčením u malých děti, hlavně v polovině roku nadělqjí mnohem míň než my v Čechách. Neslyšela jsem od rodičů, že by dávali nějaké odměny či to nějak "slavili". Je to pro jen zpráva, jak to ve škole jde.

Moje přítelkyně Edigna, která je ovšem z Německa a tak jde o zvyk spíš evropský, dává svým vnoučkům za každé E na vysvedčení 1 $. Jak vidíte mne by v takovém případě přišlo vysvědčení pěkně draho. Šli jsme s Clarisskou na večeři do její oblíbené japonské restaurace, kde mají zelenou zmrzlinu z japonského čaje a dostala hezkou knížku.

Samozřejmě, že mne nejvíc potěšilo její slovní hodnocení. Mateřská pýcha mnou přímo lomcovala.

Musím k tomu ale dodat, že má moc hodnou paní učitelku, která je nejvzornějším příkladem amerického přístupu k dětem v základní škole. Neslyšela jsem ji nikdy špatně mluvit o žádném z jejich svěřenců. I kritické připomínky jsou formulovány positivně. Vždycky najde, co pochválit. Obdivuje a podporuje jakoukoliv snahu dětí. Chová se k nim s humorem a s láskou. Mimochodem jmenuje se TOMECHAK. Rodiče jejího muže pocházejí z Čech.

Není proto divu, že se Clarissce ve škole líbí. Už se s vervou vrhla do druhé půlky školního roku.

Clarissčina "první třída klasická". Když ji porovnáte s fotkou z loňského předškolního roku (kindergarten), je stejná jen paní ředitelka a jedna spolužačka. Tady je ve školách zvykem (jedna z mála věci, která se mi nelíbí), že třídy namíchají každý rok znovu. V naší škole se jim to podařilo tak dokonale, že v jedné třídě jsou nanejvýš dva či tři žáčci z minulého roku. Prý to dětem "prospívá". Naučí se lépe přizpůsobovat a spolupracovat s novými lidmi. Učitelka nemůže někoho protežovat či si na někoho zasednout. Dává to dětem možnost poznat jiné styly učení a přístupu k výchově. Mně se to ale moc nelíbí, i když u několika děti v našem okolí se tato teorie positivně projevila.