Poprvé jsem se o poloze plodu koncem pánevním dočetla na Vašich stránkách. Byla jsem zrovna na začátku těhotenství a tak jsem tuto informaci vypustila z hlavy tak rychle, jako se tam dostala.
Když jsem byla ve 28. týdnu, řekla mi moje lékařka, že je miminko hlavičkou nahoru, ale že má ještě spoustu času se otočit.
Zasunula jsem toto sdělení hodně daleko za ty, které mě zrovna zajímaly (kolik potřebuju dupaček? stačí 7 balíků pampers mini, které jsem koupila v akci? kdy říct svému muži, že bych jej chtěla u porodu? a jak to formulovat, aby si neřekl, že jsem srab, když jsem mu ještě před půl rokem tvrdila, že o to nestojím?). Když jsem byla na další kontrole ve 32. týdnu, miminek byl stále dolů zadečkem. Začala jsem tedy s nadhledem všem vykládat, že je náš klouček osobnost už v bříšku proč by byl hlavou dolů jako všichni, že. Zároveň ale jsem začala mít obavy a poprvé jsem na internetu vyhledala vše co šlo o této poloze. Nejenom nákresy, fotografie a příběhy, jak takovýto porod probíhá. ale i cviky, jak miminko otočit. Také jsem se s tímto pučícím problémem svěřila mamince. Jaké překvapení bylo, když mi maminka řekla, že se u nás v rodině vyskytují dva případy takového porodu. Oba bohužel dopadly špatně nastaly velké komplikace, děti se skříply a obě jsou mentálně postižené. Já to vůbec netušila! Nikdy jsme se o tom v rodině nebavili. Když jsem řekla švagrové, rehabilitační sestře, co mě potkalo a jakou máme rodinnou anamnézu, řekla mi, že s takovými (přidušenými) dětmi cvičila a že být na mém místě, PROSADILA by si císaře.
Dobrá, řekla jsem si, řeknu, že chci císařský řez a bude to.
Navíc i na Vašich stránkách jsem v několika diskusích narazila na termíny jako požádám o císaře, řeknu si o císařský řez, atd.
Chápejte já nikdy nerodila, nevěděla sem,že něco takového jako císař na přání nejde.
Navíc jsem stále četla spoustu knih (například Těhotenství v otázkách a odpovědích, Velká kniha o matce a dítěti, atd.), kde píšou, že porod koncem pánevním se ve většině případů řeší právě císařským řezem.
Ale musím samozřejmě uvést, že já chtěla mít přirozený porod!
Chtěla jsem své miminko přivést na svět na nějakém tom porodním vaku nebo klidně ve vaně, všechno si to odfunět a odhekat. Ale kdyby bylo hlavičkou dolů, tak, jak je otočených 97 % všech dětí.
Proto jsem každý den několik hodin cvičila. Dělala jsem kočičí hřbety, po bytě chodila po čtyřech popředu i pozadu, zvedala jsem pánev a zůstávala tak klidně patnáct minut (a pak jsem skrze nahromaděnou krev v hlavě omdlívala). Dokonce jsem se i nasmála, když jsem se s hekáním pokoušela v osmém měsíci o stojku, ale prostě se mi od země nepodařil odlepit zadek. Taky jsem na radu naší rodinné přítelkyně s prckem mluvila každý večer a pak i celé dny jsem mu vykládala, jak je tady krásně, jak se mu na světě bude líbit, že proč by k nám lezl zadečkem, když hlavičkou je to praktičtější (a aerodynamičtější). Že se na něj strašně těšíme a tatínek mu koupí autodráhu, jestli se umoudří. Ale když jsem byla na kontrole ve 36 týdnu, řekla mi doktorka, že se nezměnilo vůbec nic a malý je zatvrzele usazen zadečkem dolů.
Ještě teď si pamatuju na veliké slzy, které se mi koulely po tvářích z pod slunečních brýlí, když jsem jela tramvají domů.
Zvýšila jsem tréninkové dávky a stále věřila, že se mi to podaří. Ještě za dva týdny (tedy už v půlce devátého měsíce) jsem jela na koupaliště a zkoušela podvodní stojky opět na Vašich stránkách někdo psal, že to pomáhá. Byla to dřina a malý sebou potom pěkně mrskal. Už se obrací! byla jsem šťastná a druhý den jela do své ordinace. Ale nic, nic, nic. Jen zoufalství. Své lékařce jsem se svěřila, že mám obavy, aby moje miminko neskončilo tak, jako v rodině už dvě. Že co se týče mě, podstoupila bych zdlouhavý a hodně náročný porod, jakým konce pánevní bývají, ale že pro mě je nejhlavnější zdraví mého děťátka a tak bych moc chtěla císařský řez. Paní doktorka to pochopila a napsala mi doporučení do porodnice, které obsahovalo větu: prosím o zvážení vedení porodu kvůli rodinné anamnéze (není to přesná formulace, tu si už nepamatuji). Za dva dny jsem tedy vyrazila do porodnice, která je velmi oblíbená a vychvalovaná s tím, že když mám toto doporučení, nebude přece žádný problém. Ale byl: pan vyšetřující doktor mi sdělil, že budu rodit normálně a teprve když nastanou komplikace, provede se císařský řez. Řekla jsem mu, jaké mám obavy a že bych opravdu byla raději, kdyby to šlo císařem hned. Ale kde jste to slyšela, císařský řez na přání se u nás neprovádí!, byla jeho odpověď. Zvolila jsem tedy metodu přeskakující desky a znovu mu pověděla, že vím, že císařský řez má svá rizika, ale já je podstoupím raději, než ta, která by nastala při komplikacích porodu koncem pánevním. Pan doktor byl velmi laskavý a poslal mě na ultrazvuk, kde zjistí velikost plodu a mou velikost a pak budeme hovořit o tom, jak postupovat dál. Na ultrazvuku mi řekli, že miminko je velké tak akorát a já taky a že není důvod, proč to nezkusit normálně. V tuto chvíli jsem se rozbrečela (i když to na veřejnosti od svých tří let nedělám), z čehož byla paní doktorka pěkně nesvá (ale já taky nečekala jsem od sebe takovou reakci).
Říkala, že nechápe, co to jako dělám a já jen opakovala, že nechci mít mentálně postižené dítě, že vidím, jak takový porod taky může skončit a to přímo v mé nejbližší rodině. Hodná a mladá paní doktorka mi řekla o rizicích císařského řezu několika procentní možnost nemít už vlastní dítě, víceprocentní možnosti dalšího porodu císařským řezem, atd., ale já stále tvrdila, že je pro mě nejdůležitější, aby se malý nepřidusil.
S výsledky ultrazvuku jsem se vrátila za svým milým vyšetřujícím lékařem, který mi řekl, že to vypadá, že to zkusíme přirozenou cestou, ale abych byla klidná, ať přijdu za dva dny, že to bude v porodnici přednosta kliniky, který mě prohlédne, uklidní a řekne,jak to vidí. Že na jeho slovu záleží nejvíce.
Mezitím jsem se začala smiřovat s tím, že si císaře neprosadím, že to nějak dopadne (ale jak?). Řeknu Vám, nebyla jsem usměvavá maminka v pohodě, jak by to správně mělo být. Za dva dny jsem nešťastná ale smířená jela do porodnice vyslechnout si konečný verdikt. A víte, co se stalo? Přednosta kliniky mi s úsměvem sdělil, že by v mém případě nejednal jinak, že mě NAPROSTO CHÁPE.
Že spokojenost maminky je nejdůležitější a když tedy chci, že císaře provedou. Ať se jen s vyšetřujícím panem doktorem domluvím, kdy tak učiníme. A pak to šlo ráz na ráz za dva dny jsem nastoupila do nemocnice a za tři dny byl náš maličký svéhlavý chlapeček na světě. Žádné komplikace při porodu nenastaly, je zdravý, přibírá. A já vím, že jsem pro to udělala vše, co jsem mohla.
Tenhle článek nemá být žádným doporučením, jen vyvrácením jednoho mýtu. Není běžné si o porod císařským řezem říct, přát si jej. A svým způsobem i postoj lékařů chápu. Na druhou stranu jsem šťastná, že se mi nakonec podařilo to mé přání splnit.
A douška závěrem: Několikrát jsem a nejen na Vašich stránkách četla, jak holky píšou, že by chtěly porodit císařským řezem, protože to nebolí. Ale bolí. V mém případě se ještě přidaly čtrnáctidenní úporné bolesti hlavy, které prý přicházejí v několika málo procentech, když maminka podstoupí císařský řez při vědomí. Tyto bolesti mi téměř po celou dobu znemožňovaly se o drobečka starat. Od bolesti pomáhaly jen infuze, hlava také nebolela, když jsem ležela. Naštěstí mi na pomoc přispěchala maminka a já musela jen kojit.
Douška číslo dvě: To, co jsem právě napsala, se mnohým z Vás nelíbí. Zastánci přirozeného porodu se chytají za hlavu, lékaři jimi kroutí, některé těhotné maminky (jejichž drobečci jsou v poloze koncem pánevním) si je lámou. Ale tak se nám to stalo.
Ještě k těm bolestem bych dodal, že ženská se po císaři nesmí den hýbat, a další dva až tři pak stejně nemůže. Takže to bolí možná víc, a pak k tomu ta těžká migréna, to byla teprve jízda. A taky nutno dodat i to, že jsem taky přispěchal na pomoc, nejen maminka, a vynášel plenky jak jsem jen uměl. Co se načasování porodu týče, prý už je časté, ba i běžné, a to nejen v Praze J , že si holky vybírají datum pro porod tak, aby mimčo mělo kvalitní horoskop. Jednak si myslím, že osud takovýmto laciným indukovaným úskokem neošidí, jednak my jsme nic takového dělat nechtěli (přesto se zadařilo kouzlo nechtěného, bobek je Narozen 4.
července, ale co z toho, nejsme v Americe), proto jsem byl na doktory trochu naštvaný my jsme jim do ničeho nechtěli kecat, ale s poškozeným děckem by nám pak stejně nepomohli.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.