Otcovské fejetony: Samé dobré zprávy

Těžko říct... Snad ano... Čert ví, jak to se mnou vlastně je... Co já vím... A co víte vy? Jisté je jedno: zmíněné kritické ohlasy mě inspirovaly k malému experimentu. V posledních dnech jsem si zapisoval události, které podle mě patří do kategorie "dobrá zpráva".

1. Gábina, dlouholetá kamarádka mé ženy, se rozhodla zvýšit porodnost. V šestatřiceti letech přivedla na svět holčičku. Porod proběhl v císařském stylu. Oběma jsem za ten úžasný výkon v duchu zatleskal a těším se, až je uvidím.

2. Jirka (můj syn) zahájil druhý měsíc na víceletém gymnáziu. Na otázku, jak se tam cítí, odpověděl, že "super".

3. Karolínka si zase pochvaluje mateřskou školku. Když vypráví o učitelkách, paní ředitelce a paní kuchařce, tak mám dojem, že to jsou nějaké kladné pohádkové bytosti. Karolínku navíc stále zajímá, co jak funguje. Možná měl pravdu jeden astrolog, který krátce po jejím narození prohlásil, že bude mít předpoklady pro technické profese.

4. Eliška měla v neděli svátek, radovala se z nové panenky a také z toho, že umí další slovo: "orel".

5. Na ulici jsem potkal bývalou spolužačku Renatu. Od našeho posledního setkání (na pomaturitním věčírku) uplynulo víc než osmnáct let. Fakt, že jsme se po takové době poznali, svědčí patrně o tom, že oba vypadáme stále stejně. Tedy - alespoň si to namlouvám.

6. Na stránkách literárního měsíčníku Host (č.7) jsem našel tři ukázky ze své básnické tvorby.

7. Při kontrole svého bankovního účtu jsem zjistil, že výplata mi přišla opět ve správném termínu. Je příjemné pracovat ve firmě, kde včasné posílání peněz je samozřejmostí. Z minulosti mám i opačnou zkušenost, ale o tom se tady psát nesmí.

8. Slavia, klub, kterému držím palce od svých osmi let, se na trávníku i na ledě probírá z útlumu.

9. V autobusu, v metru a v tramvaji jsem jedním dechem přečetl knihu "O rodičích a dětech" od Emila Hakla. Výborná věc!

10. Můj děda (ročník 1920) se cítí dobře.

11. Můj táta se mi chlubil, že už má zrytou zahradu (sedlácké geny se nezapřou).

12. Moje máma pořád opakuje, jak se těší do důchodu, protože se bude moci věnovat více vnoučatům.

13. V narvaném autobusu jsem uvolnil místo postarší ženě a ona mi za to poděkovala! (To se stává málokdy, ale nebudu to rozvádět, protože bych sem vnášel negativimus.)

14. Asi po roce jsem si dal k večeři míchaná vajíčka a kupodivu mi po nich nebylo těžko.

15. Moje žena Hana prohlásila, že mě stále miluje.

Pokud jste dočetli až sem, dovoluji si vám navrhnout, abyste namísto obvyklých reakcí připsali alespoň jednu dobrou zprávu z vašeho života (kdo chce, může i patnáct). Třeba se zjistí, že i nevlídný říjen může být docela příjemný. (Díky!)