Otcovské fejetony: Interview s puberťákem

Otec: Co novýho ve škole?

Syn: Nic, normálně, pohoda...

O: Dozvěděl ses něco zajímavýho?

S: Co?

O: Jestli ses dozvěděl něco zajímavýho?

S: Jak to myslíš?

O: Tak jak to říkám!

S: Hmm... Zajímavýho ani nic, normálně... Jako vždycky. Nevim, co chceš slyšet...

O: A co známky?

S: Snad... (deset vteřin přemýšlí) snad žádný nebyly.

0: Ty to nevíš?

S: Co jestli nevim?

O: Jestlis dostal ňákou známku!

S: Nedostal... (předstírá, že o tom hloubavě přemýšlí)

O: Co tě čeká zejtra?

S: Jak, co mě čeká?

O: No - budete psát písemku? Bude se z něčeho zkoušet?

S: Jak to mám vědět? Voni nám to dopředu neprozrazujou...

O: A co se budeš na zejtra učit?

S: Já teď nevim...

O: Ty ani nevíš, co máte za předměty?

S: Vim, mám to v rozvrhu...

O: Ty si to nepamatuješ?

S: Ne. Nemůžu si všechno pamatovat, nemám tak velkou hlavu...

O: A co v tý hlavě máš?

S: Nic... To sou otázky...

O: A na co myslíš?

S: Jak na co?

O: No o čem přemejšlíš?

S: Vo tom, co mě baví, třeba...

O: A co tě teď nejvíc baví?

S: To je různý...

O: Jak různý?! Mluv konkrétně!

S: Hmmm, strategie a tak, tomu bys stejně nerozuměl.

O: Máš na mysli počítačový hry?

S: Jóóó...

O: A co hraješ? Vysvětli mi to!

S: Různý věcičky, takový vychytávky, to bys ale stejně nepochopil, když nejseš v tom...

O: Ale pochopil, jen vysvětluj...

S: To je fakt těžký...

O: Co je na tom těžkýho?

S: No vysvětlovat ti to...

O: A co tě baví kromě her, momentálně...

S: To je různý...

O: Například?

S: Já fakt nevim...

O: Kdy to budeš vědět?

S: Až si vzpomenu...

O: Jak ti to vzpomínání bude dlouho trvat?

S: Já fakt nevim... Mám hlad, dal bych si něco k večeři...

O: A co by sis dal?

S: No, něco...

O: A co?

S: (Mlčí, přemýšlí, a trvá mu to tak dlouho, až zapomene, že má hlad.)

Už se na nic neptám. Konec rozhovoru.

P.S. K napsání tohoto bezobsažného textu mě inspiroval můj syn Jirka (ročník 1992).