Láska ve škole a v zaměstnání

„Myslím, že výhodou školní známosti je, že se odehrává ve věku, kdy člověk ještě není hotový a teprve hledá, jakým hodnotám a čemu dá v životě přednost,“ uvažuje Tomáš. „A že spolu s ním jsou ve stadiu hledání i ostatní. Všichni jsou hodně otevření a připravení se měnit. Na druhou stranu minus je to, že se v tomto věku všechno bere smrtelně vážně, a proto vám blízký vztah s jedním člověkem může ve třídě zplodit i zaryté nepřátele.“

„I když jsme spolu nejdříve rok jen kamarádili, třída to už vnímala, jako že spolu chodíme,“ říká k tomu Katka, „a vlastně tak svým způsobem napomáhala našemu dalšímu sblížení. Zároveň ale podle mojí zkušenosti hrozí holce, která začne chodit s klukem ve třídě, že bude postupně z dívčího kolektivu vytlačena. Když jsme se s Tomášem sblížili, jako by kolem mě najednou zavládlo mlčení, vystřídané občas ironickými poznámkami. Vůbec jsem nevěděla, jak toto mlčení prolomit. Ani sama jsem totiž neměla moc chuti s ostatními o našem vztahu mluvit.“

„Asi bylo dobře, že jsme spolu začali chodit až rok před maturitou,“ konstatuje Tomáš, „kdy už měla Katka ve třídě alespoň několik pevných vztahů, které i tohle přežily. Byli totiž skutečně někteří, nebo spíš některé, které naši známost opravdu těžce nesly. Kolektiv holek ve třídě situaci prožívá podle mého názoru jinak než kolektiv kluků. Holka tím, že si ji kluk ze třídy vybere, získá do jisté míry výsadní postavení. To ostatní znejisťuje v jejich sebevědomí, mohou se cítit odstrčené nebo i závidí. U kluků je to trochu jinak. Kluci se spíš snaží si před sebou zdůvodnit, že holka, kterou získal jejich spolužák, za mnoho nestojí a že oni sami si najdou nějakou lepší.“

Často se dvojice musí vyrovnávat i s přímými útoky nebo s tím, že jednoho nebo druhého vyloženě svádí ää ää někdo z dalších spolužáků či spolužaček. „Tak funguje dynamika skupiny, konstatuje k tomuto problému psycholožka Bohumila Baštecká. „Skupina obvykle pomáhá vztahu, když vzniká, ale bourá ho, když se chce ze skupiny vydělit. S těmito psychologickými zákonitostmi je třeba počítat.“

Mladí lidé na konci střední školy a na vysoké se nacházejí v životním období, kdy intenzivně řeší svůj pocit samoty a mají – řečeno slovy psychologů – za úkol se s někým seznámit. Škola je tedy svým způsobem pro jejich seznámení přirozeným prostředím. Mnohem závažnější obtíže však mohou zastihnout dvojice vznikající v zaměstnání, na půdě pracovního týmu.

Známé úsloví „co je v domě, není pro mě“ se původně vztahovalo na příbuzenské vztahy a zakazovalo intimní kontakty v rodině. Přeneseně se však užívá i pro rodině podobné kolektivy, kde šéf (nebo učitel) má svůj prototyp v rodiči, spolupracovník v sourozenci.

„Zvláště v případě, kdy vznikne intimní vztah mezi šéfem a podřízenou či šéfovou a podřízeným, má porušení tohoto úsloví za následek chaos ve vztazích pracovního týmu,“ zdůrazňuje dr. Baštecká. „Dochází totiž k matoucímu porušení hranic mezi rolemi šéfa a podřízeného, k porušení dominance mezi nimi i k porušení jejich vzájemných kompetencí. Toto se samozřejmě se stejnou naléhavostí týká i vztahu učitele a žáka, který může být navíc dokonce protizákonný.“

Podobně jako když má maminka-učitelka svoje dítě ve třídě, nemůže být ani šéf nebo šéfová mající se svým podřízeným intimní vztah, neutrální. Buď dotyčnému nadržuje, anebo je na něj naopak přísnější, aby se podezření z nadržování vyhnul.

Stejně neřešitelná situace vzniká, když se pak spolu baví dvě spolupracovnice, z nichž jedna je přítelkyní šéfa. Ani jedné není za těchto okolností jasné, v jakých rolích se spolu vlastně baví. Zda se baví jako dvě kolegyně, které si na šéfa svorně zanadávají, nebo zda jde při stížnostech na šéfa o agresi jedné vůči druhé, či zda je té, která je přítelkyní šéfa, naznačováno, že by se měla pokusit šéfovo jednání ovlivnit. Možností je mnoho.

„Takové vztahy pak fungují jako podminované, neustále hrozí nedorozuměním či konfliktem,“ uvádí psycholožka. „Dochází pak k tomu, že se s přítelkyní šéfa nikdo raději nebaví, nebo když, tak jen neutrálně, o počasí. Pokud není vydělená, bývá použitá – ať už jako poslíček, nebo cíl výpadů svých kolegů.“

Je řešením vztah tajit?

„Tajit vztah je úžasně vzrušující,“ usmívá se Bohumila Baštecká, „ale dlouhodobým řešením to není. Navíc všechny okolnosti, které dělají vztah takto dramaticky zajímavým, jednoho dne mizí. Ve vlastním zájmu těchto lidí by spíš mělo být předejít nejhoršímu a raději jeden nebo druhý změnit své působiště.“

Pokud totiž například dojde až k situaci, kdy se chce šéf se svojí podřízenou rozejít, bývá pozdě. Unést situaci té, která přišla svou známostí nejen o přízeň kolegů, ale nyní přichází i o možná privilegia a pravděpodobně i o zaměstnání, může být nad její síly. „Ona ho chtěla zničit,“ řekne pak leckdo v situaci, kdy dojde až ke skandalizaci a vydírání. Možné však je i to, že se dotyčná ocitla v situaci, kdy ztratila jakékoliv jiné možnosti.

Některé moderní firmy mají přímo ve svých stanovách uvedenu povinnost zaměstnance ohlásit svůj intimní vztah s jiným pracovníkem nadřízeným. „Erotické dvojice totiž vytvářejí uprostřed týmu koalice,“ vysvětluje dr. Baštecká. „Procházejí svým zákonitým vývojem – například fází vzájemné idealizace – a nabourávají tak tým, jeho zaměření na úkol. To mívá zcela konkrétní následky. Jestliže třeba šéf postihne svou podřízenou pro její profesní pochybení, setká se s tím, že ji její přítel bude za všech okolností bránit. Je pravděpodobné, že i dotyčná bude jeho zastání očekávat. Lidé angažovaní v milostném vztahu totiž najednou uvažují jinak. Spíše než o tom, co je účelné pro splnění pracovního úkolu, budou přemýšlet o tom, zda si svým jednáním prospějí v očích toho druhého.“

Nutno přeladit

Ještě jeden problém v sobě nese seznámení ve škole nebo v zaměstnání. Začne-li chodit například sestřička s doktorem, bude v jejich vztahu pravděpodobně hrát roli i její soutěživost s ostatními sestřičkami na jedné straně a jeho image daná bílým pláštěm na straně druhé. „Jestliže se pak sejdou na jiném místě bez těchto atributů,“ upozorňuje psycholožka, „budou muset svůj vztah pravděpodobně začít stavět trochu jinak, na jiných základech. Znám dvojice, kterým se toto přeladění povedlo, ale znám i jiné. Například dvojici sportovců, kde on ani po třiceti letech společného života nemohl pochopit, že není už tím imponujícím trenérem, který se na slovo poslouchá.“

Také pro Tomáše s Katkou bylo období po maturitě, kdy opustili prostředí, ve kterém se poznali, kritické. „Hrozilo nám vzájemné odcizení,“ vzpomíná Katka. „Když jsme se vídali denně, náš vztah neustále nabýval na intenzitě. Pak ale zmizel nejen povinně společně trávený čas a povinné společné zájmy, zmizel i společný nepřítel v podobě učitelů i společní kamarádi. Bylo třeba hledat nové společné zájmy, nová témata vzájemných rozhovorů.“

kresba Kristina Peřichová