Když dětem chybí mužský vzor

Děti tátu potřebují, ale potíž je v tom, že v dnešní době se bez něj musí obejít stále větší počet rodin. Co se vlastně s dětmi děje, když vyrůstají bez otce?

Někteří odborníci označují dnešní moderní společnost jako "společnost bez otců". Tátové v rodinách buďto chybí fyzicky, to znamená, že rodinu úplně opustili a odešli (většinou za jinou ženou), nebo chybí emočně, jinými slovy - i když v rodině zůstávají, jsou pro její členy fakticky nedostupní. Většinu času tráví v práci, a když už jsou doma, chtějí si odpočinout. Společný čas se zmenšuje na minimum a maminky - ve snaze udržet rodinný klid - k prohlubování propasti mezi otcem a zbytkem rodiny nevědomky přispívají: "No tak, děti, nechte tatínka na pokoji, on si potřebuje odpočinout…"

Jsou tátové na draka?

"Matku si svobodně nevolíme. Je zkrátka s námi, od prvního okamžiku našeho života. Setkání s otcem je prvním setkáním s někým, kdo nejsme my. A otec je první svobodně zvolený objekt naší lásky v lidském životě," píše americký mnich Richard Rohr ve své knize Cesta divokého muže. Vztah s otcem je skutečně pro dítě významný již v kojeneckém věku a hra otců se již od počátku odlišuje od hry matek - otec se věnuje více fyzické hře, která má rychlejší tempo a více náhlých změn a zvratů. Podle průzkumů dítě dokonce reaguje na matku a na otce odlišně již asi od druhého měsíce věku, tedy velmi dlouho před skutečným vytvořením specifického vztahu!

Uvádí se také, že kvalita vztahu dítě - otec více určuje sociální zdatnost potomka, a pokud otec sám dává své emoce najevo, dítě se je lépe naučí rozpoznávat i vysílat v širším sociálním prostředí. Platí to bohužel i naopak: Podle nejnovějších zjištění dochází u dětí vychovávaných bez mužského elementu k zaostávání ve vývoji sociálních vazeb, a tím pádem i k pozdější neschopnosti založit plně funkční partnerský vztah a rodinu. Dnešní dospívající a čerstvě dospělí muži také poněkud tápou v otázce svého mužství: Co to vlastně znamená být chlap a jak by se měl správný chlap chovat? Sebepojetí je vratké, takže se ho někteří snaží dohnat přebujelými svaly a pečlivě nagelovanými vlasy, jiní naopak utečou do uniformity pochmurně intelektuálního světa, aby se distancovali od přehnaného chlapáctví. A ženy? Ty zase nemají pevnou půdu pod nohama v tom, jaký ten jejich chlap vlastně je: Je málo citlivý, když zakřičí a prosadí si svou? Anebo je příliš zženštilý, když myje nádobí a nejraději je doma?

Protiklady se doplňují

Podstata výchovy v úplné rodině nespočívá jen v tom, že dcera si vybere jako vzor matku a syn otce. Doplňování se a vyvažování ženských a mužských prvků ve výchově, to je, oč tu běží. Zatímco maminka syna pochválí za to, že sestřičce půjčil hračku, tatínek bude nadšený z jeho prvního pořádného kopnutí do balonu. Zatímco maminka dbá na pravdomluvnost a čestnost dítěte a jeho pomoc druhým, tatínek oceňuje jeho sílu, dravost a schopnost vítězit. Zatímco maminka spíše chrání a pečuje, tatínek stanovuje hranice a určuje pravidla. Matčina náruč konejší, otcova působí spíše jako pevný val před nepřáteli. Matčina hra rozvíjí a dává pocit aktivity, otcova překonává výzvy a otevírá svět.

Ani jednomu z těchto výchovných stylů nepřísluší žádné hodnocení, nejsou lepší, ani horší. Jsou pouze jiné. A rizikem jednoznačně ženské výchovy je především jednostrannost, jakési ochuzení světa a neodkrytí jeho druhé a důležité polarity. Jak již bylo řečeno, pointa spočívá v doplňování se: otec oceňuje u dítěte schopnosti a touhu se prosadit, ale je to především matka, kdo ho naučí zacházet s bolestí a porážkou. Vklad obou rodičů nespočívá jen v jejich jedinečnosti, ale také v jejich spojení. Pro chlapce je situace ve světě bez otců ještě o něco složitější: Zatímco dcera se má a může během vývoje s matkou identifikovat, syn se má od ní naopak separovat a identifikovat se s otcem. Jak to ale udělat, když táta chybí? Již zmiňovaný Richard Rohr varuje: "Když se pozitivní mužská energie - energie, které se dá důvěřovat a na niž se lze spolehnout - nepřenese z otce na syna, vzniká v mužských duších určité vakuum. A právě tam směřují démoni."

Nic není ztraceno!

Ačkoli předchozí řádky mohou působit nevesele, přesto stále platí, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Zatímco ještě před nedávnými časy se pod pojmem rodina skrývali pouze a výhradně biologičtí rodiče a jejich děti, dnes sociologie a psychologie zareagovala na měnící se situaci novou definicí: Rodina jsou lidé, kteří spolu bydlí. Tedy bez ohledu na to, jaké jsou vzájemné pokrevní vazby. A tady se otvírá prostor pro možnosti nahradit otce jiným - a podotýkám, že plnohodnotným - mužským vzorem.

Jeden ze zakladatelů Ligy otevřených mužů (LOM), psychoterapeut Michal Vybíral, k tomu uvádí, že určitým řešením je zaprvé matčino převzetí části otcovství a maskulinity. Máma nemusí být vysloveně a za všech okolností jen ženská. I ona může kopnout do balonu nebo přibít hřebík na zeď, i ona může zvýšit hlas a být tím, kdo teď jednoznačně velí. Zadruhé potom může matčin přínos spočívat ve zprostředkování kontaktu s jinými muži, kteří se mohou stát pro dítě mužským vzorem - dědeček, strýc, trenér nějakého sportovního oddílu, vedoucí zájmového kroužku atd. Nemusí to tedy být přímo biologický otec, kdo budoucímu chlapovi ukáže, jak se vlastně chlap chová a co prožívá, a budoucí ženě, že o chlapa se lze opřít, že má sice své mouchy, je netrpělivý a někdy nesnesitelný, ale jindy taky pečující a ochranitelský a třeba zábavný.

Někdy mohou být náhradní tatínci pro děti dokonce větším přínosem než ti biologičtí, ale platí také, že i rozvedení otcové, pokud mají o své děti zájem, jim mohou být kvalitním a dostačujícím mužským vzorem.

Co je to muž?

Důležité při uplatňování mužských vzorů je také to, co si pod pojmem "mužský vzor" vlastně představujeme. Často nás spoutává celý soubor mýtů a předsudků o tom, že "chlapi nepláčou" nebo že "chlapi všechno vydrží" anebo že "správnej chlap smrdí a pro ránu nejde daleko". Zkuste si vybavit své vlastní mužské vzory a věty z dětství, které vám je komentovaly, dřív než začnete vytvářet modely pro své vlastní děti.

A jak je to se šťastnými otci? Podle průzkumu Tomáše Baránka si moderní otcové, kteří otcovství zvládají bez potíží, nestěžují, hledají řešení a dokážou se poučit. Mají víceméně vyřešený vztah se svými vlastními rodiči, věří tomu, že můžou být dobrými otci a že můžou dát dítěti něco, co matka nemůže. Nestydí se ukázat, jak své děti milují, a nenacvičují žádnou otcovskou roli, prostě otci jsou. Jediné, s čím se potýkají, je nedostatek volného času a sil, které můžou dětem věnovat. S využitím rán, víkendů a brzkých večerů ale lze naplnit společný čas smysluplně a láskyplně, tedy tak, aby se otec stal dostatečně dobrým vzorem pro své děti, i když s nimi není od rána až do večera.

Článek je ze zářijového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde.

OObjednejte si do 21. listopadu 2009 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a automaticky získáte dáreček – dětský hudební telefon od Fisher-Price. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.