Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

Na tuto otázku vcelku zásadního významu odpovídá téměř 100% žen ANO. Tak fajn, kde je háček? Proč skoro 100% mužů odpovídá NE?

Přátelství je obecně jedno z nejkrásnějších pojmenování mezilidského vztahu. Je to stav vzájemné náklonnosti a porozumění, plný ohleduplnosti, upřímnosti a důvěry, kde můžeme velmi dobře využít schopnosti empatie. Přátelé mohou myslet nahlas. Beze strachu ze vzájemného odsouzení si otevírají dveře k zákoutím své duše, běžně ztěžkány nejrůznějšími zámky . Nezištně si pomáhají a také touží trávit spolu co nejvíce času. Skutečné přátelství má téměř totožné charakteristické rysy jako láska - vyjma sexuální přitažlivosti.

Ona přírodní chemie, ta mocná čarodějka, nám ale trochu kříží cesty, pokud se snažíme poznat také přítele z řad opačného pohlaví. Každému je určitě předem jasné, že když vidí ve svém novém objevu náznaky velmi sympatické atraktivity, kráčí svým přátelením na povážlivě tenký led. Podle studie vědců z University Wisconsin-Eau Claire ale právě ona sexuální atraktivita je téměř vždy součástí všech údajných přátelství mezi muži a ženami. Dalším zjištěním na základě zkoumání skupiny v počtu 200. spřátelených párů byl fakt, že minimálně jeden z dvojice žije v naději na prohloubení vztahu – nejčastěji pak na úrovni fyzického sblížení. Těmi doufajícími mysliteli byli vesměs muži, z čehož plyne i vysvětlení, proč jsou právě ženy v postu těch naivních stvoření, trávících čas po boku svého kamaráda v představách nevinného duševního sdílení. Traduje se, že tomuto poněkud modernistickému pojetí přátelství se mužský instikt přizpůsobuje jen těžce. Stále v něm totiž přetrvávají principy bojující za přežití vlastní genetické zprávy. Ale ani ženy nejsou tak mentálně nevinné, jak se nabízí. Naprostá většina žen totiž podvědomě tuší, že se svému kamarádovi nějak líbí. Egoismus stranou – to není úplně nepříjemná informace, ale o běloskvoucí čistotě tím pádem hovořit nemůžeme. A navíc – načpak se, my ženy, tak rády zušlechťujeme? Utrácíme za hezké oblečení, šminky, zpevňujeme své křivky, odsáváme, přisáváme… to vše proto, aby veverky na stromech mohly koukat. Jo. Taky teorie.

Mezi mužem a ženou jsou jednoduše dvě vztahové roviny:

Sexuální sympatie a porozumění - sexuální antipatie a nezbytně nutná konverzace.

Muž se skutečně přátelí stoprocentně jen s muži. Pokud by už měl s nějakou ženou mít co do činění, předně zhodnotí její externí konstrukci. Někteří méně morálně zdatní možná i konto, proslavenost, nebo vliv.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že pokud svého budoucího „kamaráda“ nenadchnete svou vůní a zjevem, o nějaké plnohodnotné rozpravě si můžete nechat jen zdát. Faktem také je, že málokterý muž prahne po konverzacích v typicky ženském duchu a bezedným množstvím témat. Zatímco ženy se často slovně pouze ventilují, muži mají tendence vše řešit s okamžitou platností.

Nicméně výjimka potvrzuje pravidlo. Jde prý o muže, kteří vyrůstali v rodině s ženami. Třeba sestrami. Tihle muži jsou na ženskou mentalitu zvyklí, ba dokonce je baví. Až nějakého potkáte a budete si asexuálně souzeni ,při dobré konstelaci máte naději na nový, čistokrevně žensko-mužský, nevinný zárodek přátelství. Problém pak většinou nastane jen s vysvětlením takovéhoto zázraku třeba svému životnímu partnerovi. Asi žádný z našich milovaných by jen tak v klidu nezkousl pohled na vaše rozesmáté kafíčko s vaším Kamarádem. Což mnohé vystihuje.

Účinnou obranou by za daných okolností mohl být snad nečekaný objev, že je dotyčný gay. Tomu se asi nikdo vzpírat nebude. Gayové tak asi budou jedinou jistou skupinou mužů v boji za postem čistého přátelství se ženou.

Oscar Wilde řekl, že: „Mezi mužem a ženou neexistuje přátelství - jen vášeň, nepřátelství, láska - ale žádné přátelství“.

Přírodu zkrátka asi neumlčíme. Lepší ji bude přijímout a respektovat. Nemá smysl pro klid v duši oddělovat dva světy vysokými zdmi, každý dostal svobodnou vůli řídit se svými smysly a svědomím.

Lidé si naznačili vlastní pravidla, aby mohli zůstat vzájemně před sebou lidmi. S ušlechtilými a nesobeckými záměry se může leccos vydařeně proměnit.

Přátelství mezi mužem a ženou v jeho nejčistčí formě zřejmě existuje, ale prakticky se za běžnou normu asi považovat nikdy nebude.

A jak to vidíte vy?