Nároky na děti ve společnosti se zvyšují. Co s tím?

V dnešní době to mají dospělí, co se týče tlaku na výkon, těžší, než tomu bylo dřív a přenášejí to často i na děti. Rodiče si proto přejí, aby jejich děti v těžké konkurenci dostatečně obstály, přehnané nároky však mohou vést k problémům.

Žijeme ve společnosti, která v podstatě vyvíjí velké tlaky na výkon. Považuje se v ní za úspěch mít dobré postavení, dobré finanční zázemí, dobře vypadat, mít pěkný dům eventuelně bydlet na dobré adrese. Kdo se většinou vyskytuje v reklamách nebo seriálech? Dobře vypadající osoba s drahým autem, která má vysoký příjem.

I dříve byly na lidi kladené určité nároky, ale ne v takové míře. Podporoval se více komunitní způsob života, spolupráce, pomáhání druhým. Dnes se naopak klade více důraz na individualitu, a to od člověka vyžaduje daleko větší nároky, aby v takové společnosti obstál.

V 70. i v 80. letech minulého století byla tendence dávat dětem odklad školní docházky. Dnes vidíme opačné trendy - rodiče vodí v lednu k zápisu děti, kterým ještě nebylo pět let. To znamená, že do školy nastoupí jako nešestileté. Často jsou to děti se superiorním nadáním, umí počítat nebo číst, ale jak zvládnou tyto děti nároky školy vedle dětí, které jsou o dva roky starší?

I škola zvýšila své požadavky, před dvaceti, třiceti lety stačilo u zápisu, aby dítě řeklo básničku a poznalo základní barvy. Dnes zápisy vypadají jako regulérní přijímačky. Děti chodí od stanoviště ke stanovišti a plní úkoly. V podstatě je tlak na děti vyvíjen ještě před vstupem do školy.

Je sice dobré na děti klást určité požadavky, neboť jedině tak se projeví, na co mají talent a k čemu je tedy dále vést. Ale musíme vědět kolik a kdy a také znát možnosti a meze konkrétních dětí.

V pedagogicko-psychologických poradnách se poměrně často setkáváme s rodiči, kteří si vysní, že jejich potomek bude jednou tím, čím se jim samotným v životě nepodařilo být. Otcové si např. přejí mít ze svého syna závodního sportovce. Problém nastává ve chvíli, když se ukáže, že syn je více méně motoricky neobratný a na závodní sportování se nehodí. Otec však toto zjištění nechce přijmout a vyvíjí na dítě nepřiměřený tlak - vystavuje syna stresu z neúspěchu . Otec v tomto případě nerespektuje schopnosti, možnosti a dovednosti svého dítěte.

Na druhé straně přichází do poradny i rodiče s dětmi talentovanými v určité oblasti, např. dítě nádherně zpívá, krásně kreslí nebo neustále něco někde předvádí a rodiče si přichází pro radu, jak dítě podpořit a jak moc ho zatížit.

Jak reaguje dítě pod tlakem?

U dětí se přetížení začne nejčastěji projevovat poruchou koncentrace pozornosti, děti se nesoustředí, jsou neklidné, zapomínají si zapsat úkoly, neví, o čem se učí, neví, o čem je řeč. Děti mohou reagovat dvěma způsoby - vzdorem, nebo rezignací.

Pokud se jedná o dítě, které inklinuje k reagování vzdorem - dítě začne zlobit, je neklidné, je zvýšeně agresivní na okolí.

Je-li to dítě, které rezignuje, mohou se u něho projevovat neurotické rysy, dítě je zvýšeně plačtivé, skleslé, uzavře se do svého světa, může se stát, že se pomočuje, začne mít problémy s přijímáním jídla. Samozřejmě toto všechno nadělá velkou paseku v sebepojetí dítěte, zničí to sebevědomí na dlouhá desetiletí. A bojíme se pomyslet na to nejhorší, co může dítě v zoufalství udělat.

V lepším případě se utrápené přetěžované dítě dostane ke školnímu psychologovi nebo do pedagogicko-psychologické poradny, v horším případě si toho nikdo nevšimne a nikdo tak dítěti nepomůže.

Jak můžeme dítěti pomoci?

Abychom nevyvíjeli na dítě nepřiměřený tlak, musíme respektovat jeho rozumové a kognitivní schopnosti, jeho věkové zvláštnosti a v neposlední řadě jeho osobnost. První moment, kdy se dítě setkává se školním prostředím, bývá zápis dítěte do první třídy. To je také chvíle, kdy se dostávají ke slovu odborníci z řad psychologů či speciálních pedagogů. Trendem dnešních škol je mít takového odborníka i u zápisu. U zápisu se stává, že rodiče nerespektují názor odborníků, nesouhlasí s navrženým odkladem povinné školní docházky, prosadí si předčasný nástup dítěte do školy, ale při prvních projevech přetížení dítěte obviňují školu z nepřiměřeného tlaku na jeho výkon. Malý školáček ve škole nestíhá, je brzy unavený, nedokáže adekvátně reagovat na pokyny paní učitelky a nejradši by si hrál.

Úkolem psychologa či speciálního pedagoga je vysvětlit rodičům, že není na vině paní učitelka. Rodiče se dozvídají, že jejich potomek potřebuje čas, aby dozrál, a že nevadí, když nebude domů nosit samé jedničky. Vzpomínám si na situaci, kdy si maminka stěžovala na to, že dcera je moc nešťastná, když dostane dvojku nebo trojku z pětiminutovek. Maminka prý holčičce neustále říkala, že na známkách nezáleží. Ukázalo se však, že maminka každý den dívence kontrolovala žákovskou knížku…

Nejen rodiče, ale i učitelé musí respektovat specifi ka svých žáků, což není někdy jednoduché. V knize "Respektovat a být respektován" (Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová) se autoři zabývají výchovou dětí z hlediska vývojových úkolů, které jsou pro zdárný vývoj dětí důležité. Kniha přináší odpovědi na otázky, jak komunikovat s dětmi, jak nastavit hranice, zabývá se otázkou odměn a trestů, ale i moderní školou.

Kolikrát se ve třídě sejde více dětí s hyperaktivitou a poruchou pozornosti (tyto děti potřebují častěji střídat činnost, nevydrží na svém místě), několik dětí z jinojazyčného prostředí, děti s dyslexií a dysortografi í a k tomu třeba žák s Aspergerovým či Touretteovým syndromem.

I pedagog je tedy vystaven značnému tlaku na výkon. Vyžaduje se po něm, aby nejen individuálně přistupoval k odlišnostem dětí, ale vypracoval spolu s výchovným poradcem a speciálním pedagogem individuální plány, ve třídě udržel kázeň, děti přiměřeně motivoval, byl pokud možno stále dobře naložen, spravedlivě hodnotil…

Jak zvládnout učební požadavky?

Nejprve si musíme uvědomit, jaké má dítě možnosti. Nikdo nebude nutit nedoslýchavé dítě, aby se stalo sólistou ve sboru, ale není neobvyklé chtít superiorní výkony od průměrně nebo podprůměrně nadaných dětí. Musíme respektovat nadání, zvláštnosti dítěte, osobnost.

Dítě je potřeba při školní práci podpořit, ale nelze za něho dělat úkoly. S prvňáčkem ještě sedíme společně nad školní prací.

Od druhé třídy pomalu zkoušíme učit dítě samostatnosti.

Je třeba mít neustále na zřeteli zvláštnosti dětí, může se stát, že má dítě např. potíže dyslektického nebo dysortografi ckého rázu. Rodiče trénují s dítětem každý den, ale výsledky se nedostavují. Zde je opět na místě poradit se s odborníky, kteří ukáží, jak s dítětem správně pracovat.

Zvláštní kapitolou může být přechod na osmileté gymnázium. Děti, které byly na základní škole úspěšné, mohou začít selhávat. Známky se zhorší o dva i tři stupně. Rodiče znejistí a začnou na dítě vyvíjet silný tlak. Dítě by se rádo zlepšilo, ale neví, jak to udělat. Často zjišťujeme, že se jedná o děti, kterým stačilo na základní škole pouze poslouchat výklad učitele, ale na gymnáziu to již nestačí. Děti se neumí učit, neumí si dělat poznámky. V takové situaci je potřeba zjistit, kde a jaké má dítě mezery. Je možné mu zajistit doučování, důležité je také dítě naučit, jak se mají dělat poznámky a jak se má učit. S tím mohou poradit odborníci v pedagogicko-psychologických poradnách. Výborná je publikace, kterou vydala PPP v Ohradní ulici "Jak uspět na střední škole". Důležité je zklidnit jak dítě, tak i rodiče.

Je na nás, rodičích i učitelích, abychom měli na zřeteli, že přijímané a spokojené dítě se bude na školní práci lépe soustředit a do školy se bude těšit. Důležitým krokem je znovu přehodnotit své požadavky na dítě.

Literatura a zdroje:
Rajdlová, H., Exnerová, A. a Hudečková, H. (2008). Jak uspět na střední škole. Pražská pedagogicko-psychologická poradna.
Kopřiva, Pavel et al. (2012). Respektovat a být respektován. Spirála.