Re: Známkování TV

Půjdu proti proudu.

Začn tím, že obecně nemám ráda známkování a považuju za nesprávné i jeho započítávání do přijímacího řízení a tak.

Ale když už se ve škole známkuje, považuju za správné známkovat všechny předměty. My třeba máme v klasifikačním řádu jasně vypsáno, jak hodnotit předměty naukového charakteru, předměty s převahou výchovného charakteru a předměty s převahou praktického charakteru. Takže je nepřípustné, aby v tělocviku rozhodoval absolutní výkon a v hudebce to, jestli dítě umí vyzpívat rozsah o 3 oktávách.

Ale stejně jako na zvládání matematiky na jedničku je třeba mít určité předpoklady, i na češtinu, i na cizí jazyky, tak je to i v těch "výchovách". Kdo ty předpoklady nemá, musí dost dřít nebo se smířit s horším hodnocením. Ve výchovách je podle mě p=ředevším špatně, že je třeba jen jedna hodina týdně a chybí většinou systematické vedení, takže dítě dostane zadání a předvede ho na té úrovni, na jaké je, aniž mělo možnost se nějak cíleně rozvíjet. To nejvíc v tělocbiku a ve výtvarce. V hudebce je to zase čistě o zpěvu, ale někdo třeba hůř zpívá, zato rytmicky je velmi zdatný, umí hrát na nějaký nástroj (to se v ČR neřeší vůbec), někdo je zase výborný tanečník (i pohybový doprovod znějící hudby patří do hudebky), samozřejmě poslech, rozvoj vnímání hudby....to je ale bohužel jen teorie, za jednu hodinu týdně je to utopie, a když to navíc učí nehudebník...je to stejné, jako když fyziku učí dějepisář. Většinou nanic.

Když se teď vrátím k tomu tělocviku, je nesmysl, aby dítě mělo známku podle toho, jestli skočí do dálky 3,5 metru nebo ne. Ale mělo by se neučit za určitou dobu určitou škálu cviků na protažení se před výkonem a výkonu. Cviky zaměřené na různé části těla, cviky podle toho, na jaký výkon se chystá....a tohle se nejen teoreticky, ale i prakticky může naučit i sbevětší "dřevo" a hlavně je to dovednost praktický a uplatnitelná v životě...takže si dokážu představit, že dítě dostane za úkol předvést třeba 5 cviků na protažení horní části těla (potom, co třeba 3 měsíce scičilo rozcvičku pod vedením vyučujícího), a je ohodnocený výběr cviků a i jejich správné provedení.
Stejně tak se dají hodnotit přihrávky míčem a jednotlivé dovednostní prvky pro různé hry, ať už driblování, kopy nebo vedení míče, také znalost pravidel a strategického vedení u sportovních her, které se na tom kterém stupni hrají.
I předvedení nízkého startu u rychlých běhů jde zhodnotit, zejména když dítě nečeká na pokyn a ví, že 50 m se běhá z nízkého, zatímco 1500 m z vysokého. Je to stejně významné, jako když si dítě v matematice vezme na rýsování kolmic trojúhelník s ryskou. Totéž technika skoku, hodu....
Je spousta prostoru pro povzbuzení i těm méně šikovných dětí k lepším výkonům a k zájmu o sportu, když se jim ukáže oblast, kde můžou i přes svou nešikovnost dosáhnout výborného hodnocení...Samozřejmě, že to všechno funguje i bez známkování, ale tam, kde se známkuje, je to pak v tom tělocviku stejně důležité jako jinde. Už jen proto, aby se nepotlačovala významnost těch výchovných předmětů. Už teď je řada lidí považuje za nevýznamné, vždyť sjou to "jen" výchovy a škola má prý především vzdělávat. Ale ona to významná součást vzdělání, že. Když nebude známka z tělocviku a v matematice bude, tak to dopadne tak, že dítě, kterému nepůjde ani jedno, bude makat jen v té matematice....

Takže za mě, buď neznámkovat nic nebo všechno. Ale výchovy známkovat opravdu tak, aby nadání nebylo tím jediným ovlivňujícícm faktorem.