Uplynulé sněhové dny prošly okolo nás téměř nepozorovaně a zapadly do alba vzpomínek konce ledna čerstvě vypečeného roku 2007.
Ráno odhrnulo záclony, aby zjistilo stav ospalců pod našimi peřinami dnes v sedm hodin ráno.
Je mi celkem jasné, že člověk může po Ježíškovi chtít cokoli - i paměť, jako jsem chtěl já, když jsem s nadějí psal svůj dopis „Milý Ježíšku“. Ale když paměť nebyla pod stromečkem, trochu jsem znejistěl a po svátcích volal tam nahoru.
Já vím, že bych se měl stydět, že Ti píšu zase až teď - na Vánoce a na poslední chvíli, i když dobře vím, že bych Ti mejla mohl poslat občas i přes rok.
Když se onoho deštivého úterního rána 27.října 1728 narodil v podkrovní světničce v jedné z uliček Marton-in-Clevelandu v rodině skotského dělníka druhý syn, dostal křestní jméno James a po otci Cook.
Uplynulé Vánoce vstoupí do dějin naší rodiny jako „Vánoce kolektivní viny“. Medovým perníčkům, které jsou rituální součástí vánočního času v naší rodině, jsem se nikdy nevzpíral narozdíl od kolektivní viny, které jsem se vzpíral vždycky.
"Náš dům je malebná chaloupka na vršku nad krajinou. Na dvoře si hrají dvě kočky a tys´ právě dala do vázy nějaké kytky. Jen tak, aby doma bylo fajn".
Nejlepší omáčka je šípková, ale nejlepší sirup je z koziček. Přesněji, kanec je nejlepší se šípkovou omáčkou, u mamuta jsem ochoten připustit, že s koprovou. U sirupu ale nejsem ochotný jít na žádný kompromis.
Můj tata byl voják. Tedy voják byl v určitém období a to v šerém dávnověku mého dětství. Nebyl ale ani tankista, ani ženista, ani artista v Armádním Uměleckém Souboru. Byl u letců leteckým mechanikem.
Kdo by se nezasnil při pohledu na statná a mužná těla Discobola, Davida, S. Stallona či vyvolených chlapců z vily. Ideál mužské krásy.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.