Nejlepší sirup je z koziček

Oskarová jednička jsou kozičky, zakleté do podoby toho nejskvělejšího sirupu, jaký kdy jazyk a chuťové pohárky oblaží. Ryzí pivo z hor, dobrá voda denně doma nebo síla přírodního hořčíku sice potěší, ale i když Mattoni už není, je nám to úplně jedno. Protože ve spíži máme nádherné tmavozelené prvorepublikové láhve s lisovaným nápisem Družstvo hostinských v Prostějově a v nich se skrývá kozičkový poklad.

Nevím, proč sněhobílé, hořkosladce vonící květy černého bezu dostaly název kozičky. Aspoň u nás se jim tak říká. Z této neokázalé krásy bílých květů černého bezu se dá poměrně jednoduchým způsobem vyrobit buď skvělá bezová limonáda nebo kozičkový sirup.

Čeština je ale záludný jazyk a v tomto momentu by logika jazyka mohla vytvářet nepřehledno. Logicky by totiž měl bezové limonádě odpovídat bezový sirup. Háček je ovšem v tom, že černý bez dozraje z bílých květů v černé bobule plodů, ze kterých je také možné udělat sirup. A řekne-li se pak prostě jen bezový sirup, není jisté, jestli myslíte ten z květů nebo ten z bobulí.

U koziček tento problém nenastává a proto si myslím, že naši předkové volili citlivě uvedené rozlišení. Tajemství některých receptů bývá sice rodinným stříbrem, ale i když si myslím, že lahodnost a vůně kozičkového sirupu si v ničem nezadá třeba s becherovkou, narozdíl od ní si recept na sirup zaslouží veřejného šíření bez jakýchkoli omezení.

Recept na základní jednotku sirupu zní:

Do 2 l převařené a vychladlé vody rozmíchejte 8 dkg kyseliny citrónové a vložte 15 čerstvých květů koziček. Nechte 24 hodin louhovat, pak přeceďte, nasypte za studena 2 kg cukru krupice, občas zamíchejte a po rozpuštění nalijte do sklenic. Nejlépe tmavozelených s lisovaným nápisem Družstvo hostinských v Prostějově. Pokud tyto sklenice nemáte, můžete použít jakékoli jiné.

Uchovávejte v chladnu a užívejte vnitřně.

Sirup lze užívat v libovolném množství.

Doporučeno všemi lékaři i lékařskou komorou.

Nejsme jediní, kdo vyrábí z bylin. Květ černého bezu se zpracovává i průmyslově. A když se na vratech výkupny objevilo oznámení, že začíná výkup květu za cenu poměrně příznivou, vycítili naši dospívající synové jedinečnou příležitost předzásobit se na nějakou dobu oběživem, získaným sběrem koziček. Byli v tomto směru dosti podnikaví a důmyslní. Vzali pytel a malý motocykl a sčesali v širém okolí všechny keře v dosahu jejich skrovné zásoby benzínu v nádrži. Odvezli úrodu do výkupu, stržili nemalý peníz a protože s jídlem roste chuť, doplnili druhý den benzín, pokrátili lehce školní povinnosti a zvětšili okruh očesávání i počet pytlů. Výsledkem bylo úctyhodné množství přepravek, napěchovaných voňavým květem.

S touto sklizní a s vidinou finanční odměny, jejíž odlesk už byl patrný v jejich očích, se synci odebrali do výkupny, aby si tam na kusu papíru, přišpendleného na vratech, přečetli následující oznámení: Výkup květu bezu černého ukončen! Zklamání těch dvou mladých mužů nad nespravedlností, které je na nich tímto činem pácháno, bylo bezmezné. Ale nebylo instance, ke které se lze odvolat a tak zásoby koziček putovaly zpátky na předsíň, odkud naplňovaly celý dům vůní hořkosti a zklamání nechtěňátka.

Abychom alespoň trochu zmírnili pocit marné námahy synů, rozhodli jsme se zpracovat část květů na další zásobu sirupu. Vzhledem k naší spotřebě se základní recept násobil pěti a znovu se opakovaly alchymistické předpisy. Dlužno podotknout, že nedlouho před sklizní koziček nás navštívila přítelkyně. Přítelkyně je na vozíčku a má doma kočku.

Přítelkyně a její kočka bydlí v paneláku, takže místo myší má kočka granule nebo konzervy a místo do zahrádky chodí způsobně do krabičky se stelivem. Na stelivu je napsáno Kočkám k spokojenosti, člověku k pohodlí. Přítelkyně i kočka s námi vždy pobudou pár víkendových dnů v pohodlí a spokojenosti a pak se zase vrací zpět domů. Zbytky granulí i steliva zůstávají propříště a jsou uloženy obvykle ve spíži.

Nebylo tomu jinak ani tentokrát a pytel kočičí spokojenosti čekal v šeru spíže na příští návštěvu své majitelky. Šťáva další várky na sirup byla už následující den vylouhována, přecezena a slita. Zbývalo pouze doplnit cukrem, abychom ji mohli uskladnit do tmavozelených sklenic s lisovaným nápisem Družstvo hostinských v Prostějově.

Kozičkový sirup dělá v naší rodině podle tradice manželka, a protože zmíněný den byl pro ni dost náročný, byla večer už také značně unavená. Přesto nebo snad právě proto chtěla ještě dotáhnout kozičkovou anabázi do zdárného konce.

Hrnec se šťávou stál na stole a zbývalo do něj přidat cukr. Cukr máme ve spíži v papírovém pytli, kam pro něj manželka odešla. Vrátila se s pytlem a položila ho na váhu, aby odvážila potřebné množství. Seděl jsem u stolu, něco jsme si spolu s manželkou povídali, zatímco ona odnášela odvážené množství cukru v papírovém pytli k hrnci se šťávou. Zvedla jej a začala nasypávat do tekutiny.

V té chvíli se nám na zlomek vteřiny zastavil čas jako v Šípkové Růžence. Ztuhli jsme a jen oněměle zírali na to, čeho jsme si všimli až teď. Na papírovém pytli byla vymalována velká spokojená kočka a do šťávy se nesypal bílý proud křišťálového cukru, ale černého kočičího steliva.

Můj výkřik byl výstražný, manželčin žalostný. Můj přišel pozdě, manželčin trval dlouho. Tragickou situaci pomohl nakonec naštěstí zmírnit fakt, že jsem původní profesí chemik. Uvědomil jsem si, že stelivo je čistý přírodní filtrační materiál. Tudíž, že stačí jen nechat stelivo sednout, slít a byla-li šťáva už předtím čistá, teď je ještě víc. Dalo by se říci, že čistá je nyní čistější.

Přes nespornou vědeckou prokazatelnost tohoto úspěšného postupu jsem přesvědčen, že stelivo sice vede v případě koček k spokojenosti, ale v případě zmiňovaného sirupu tomu u člověka tak rozhodně být nemusí. To ale nic nemění na faktu, že nejlepší omáčka je šípková a nejlepší sirup je z koziček.