Jak jsme pekli chleba

Na první pohled se zdá být týdenní téma „Kdo, co, čím“ zcela jasné. Pro nás učitelky běžná záležitost. Máme zkušenosti a víme, jak si rozvrhnout jednotlivé činnosti podle názvu týdenního plánu. Určitě to bude rozhovor o zaměstnání rodičů s využitím obrázků, nápodoba pracovních činností, hádanky, vytleskávání slov. Písnička nebo básnička je úplnou samozřejmostí. Při pobytu venku si všimneme, jak lidé pracují, můžeme se pokusit nakreslit nebo namalovat člověka v pohybu. A to je všechno? Proč nezkusit něco nového? Co kdybychom si upekli třeba chleba?

Děti se pro nápad paní učitelky Dany okamžitě nadchly. Co budeme potřebovat? Kdy se pustíme do práce? Otázky a otázky. „Děti, zítra si přivstaňte.“ Je nutno dodat, že ani rodiče nezůstali ušetřeni nadšení dětí. Tatínek Terezky telefonoval ještě pozdě odpoledne do mateřské školy, aby se informoval, v kolik hodin ráno má přivést dcerku, aby nepřišla o pečení chleba.

Ráno zadělala paní učitelka Dana kvásek. V míse připravená mouka, voda a další přísady se začaly zvolna měnit v těsto. Děti se střídaly u mísy a s vařečkou podle svých sil podebíraly vzniklé těsto. Zuzanka měla mouku i na nose a vypadala jako opravdová pekařka. Když těsto kynulo pod utěrkou, děti okolo něj chodily po špičkách. To aby se neleklo a nespadlo.

Písnička Dělání, dělání vyplnila poslední volný čas před vyklopením těsta na vál. To už umyté ruce dětí hnětly těsto. Malí pekaři si vyzkoušeli, jaké je těsto poddajné a hladké. Vytvořený pecen chleba potřela paní učitelka osolenou vodou a donesla do kuchyně. Zkušené paní kuchařky, ochotné udělat pro děti cokoliv, slíbily, že budou hlídat, aby se chleba dobře upekl.

Z vycházky děti tentokrát nezvykle spěchaly. Vůně chleba zaplnila celou školu. Kdo měl nohy, utíkal rovnou za nosem až k upečenému chlebu. Chleba byl pohádkový, do zlatova vybarvený a chutnal jako ta největší lahůdka. Nejvíce chutnal malým pekařům. I já tam byla a chleba jsem jedla. Komu se sbíhají sliny, ať si chleba upeče. Přikládám recept: