Sváteční svíčková a la Cimrman

Málokdo ale ví, že svíčková a la Stroganoff je původem české provenience z kuchařky Járy Cimrmana. Bylo mnoho napsáno o tom, v jakých vědních oborech se Cimrman zasloužil o to, aby bylo jeho jméno navždy spojeno s nejvýznačnějšími objevy světových dějin. Svou genialitu samozřejmě Cimrman osvědčil především v badatelské a osvětové činnosti. Zrakům lidstva ale dosud zůstala skryta ta skromná část Cimrmanovy osobnosti, pokorně sloužící u plotny, pánve a rendlíku. Lapidárně řečeno - Cimrman jako kuchař.

Z pochopitelných důvodů utajení z obavy z carské policie se dodnes málo obecně ví o tom, že Cimrman byl jak členem tajného Puškinova literárního spolku U zelené lampy, tak i tajného Spolku spojených Slovanů, který podporoval myšlenku nenásilného sjednocení slovanských národů (ruský, polský, český, moravský, dalmatský, maďarský, transylvánský a srbský s moldavským a valašským) do všeobecného svazu s republikánským zřízením, ale bez narušení nezávislosti každého národa. Cimrman sice úplně nesouhlasil s myšlenkou pouze částečného sjednocení evropských národů, ale zároveň si neomylně uvědomoval, že právě zde se pokládá základní kámen budoucí Evropské Unie.

Na schůze spolku se Cimrman dostavoval vždy inkognito jako kuchař. Tomuto převleku vděčil mimo jiné i za to, že jako jediný nebyl policií nikdy odhalen. Do spolkového života se mu podařilo vnést myšlenku jednoty budoucího uskupení Evropy, která spočívala v tom, že na každém jednání se podávala svíčková, jídlo oblíbené ve všech spolkových zemích. A s genialitou sobě vlastní zároveň prosadil prvek pestrosti, kdy svíčková měla nezaměnitelnou chuť, kterou do ní vnesl typický národní prvek. Pokud bylo předsednictvo ruské, nedávaly se do svíčkové žampiony, ale kozáci, když bylo valašské, měla svíčková příchuť švestek na jakýkoli způsob. Svíčková a la Magyar voněla jemnou vůní papričky zatímco Moravská svíčková omamovala lehkým závojem fromage de Loštice. Proto se těmto úpravám ve spolku začalo familiérně říkat Svíčková a la Cimrman. Přestože mnozí členové spolku radili Cimrmanovi, aby si nechal svoji svíčkovou zaregistrovat a získal tak ochrannou známku, Cimrman to neudělal. Ze zásady, neboť mu nikdy nešlo o osobní prospěch, ale vždy jen o blaho lidstva. A to se mu stalo nakonec i osudným.

Členem spolku byl i kníže Pavel Alexandrovič Stroganov, který velmi zbohatl na těžbě soli, jež tehdy jako jediná na světě byla na Cimrmanovu radu jodizována. Kníže jako projev vděčnosti k Cimrmanovi brával na schůze spolku svého kuchaře, aby byl Cimrmanovi k ruce, porcoval kozáky a myl černé nádobí. Přitom se tento talentovaný, i když negramotný, kuchař Sergej Grigorjevič Gluchanov naučil od Cimrmana jeho svíčkovou tak dokonale, že jej Cimrman, když byla na pořadu jednání například diskuze o české a moravské otázce v budoucí sjednocené Evropě, nechává dělat svíčkovou samotného. Konečný výsledek byl tak dokonalý, že nikdo kromě Cimrmana nepoznal, že Sergej Grigorjevič dal nejdříve do pánve osmahnout kloboučky kozáků a pak nožky, což je právě opačný způsob, než jak má správně být.

Když byla v Sankt Petěrburgu vyhlášena kulinářská soutěž, dostal kníže Stroganov nápad, jak by se mohl odměnit Cimrmanovi za jeho kuchařské umění a zajistit mu nesmrtelnou slávu. Poslal svého kuchaře, aby na soutěži připravil Svíčkovou a la Cimrman čili Plat de boeuf garni a la Cimrman. A on vyhrál. Bohužel, při zpracovávání výsledků soutěže došlo k administrativní chybě, když zapisovatel, neznajíc Cimrmana, podle dobové zvyklosti připsal recept vítězného kuchaře jeho pánu, knížeti Stroganovovi jako Svíčkovou a la Stroganov. Cimrman, který právě tou dobou sám zdolával Mount Everest severní stěnou bez kyslíkového přístroje, nemohl toto nedorozumění nijak ovlivnit. A jak jej známe, patrně by se ani nezabýval takovými malichernostmi, neboť se ihned po návratu z Tibetu pustil s Gustavem Eiffelem do odvážného projektu stavby ocelové věže pro světovou výstavu v Paříži.

Proto bych rád alespoň na připomenutí uveřejnil jeho Svíčkovou a la Cimrman ve valašské verzi. Na tento sváteční pokrm pro čtyři osoby potřebujete asi 1 hod. času k přípravě a uvedené suroviny:

• 3/4 kg svíčkové nebo hovězího na steaky
• 2 lžičky drceného hořčičného semínka
• 1 lžíce mouky
• 0,5 dl vody
• 2 cibule nakrájené na kolečka
• 4 dkg másla
• 2 lžíce rostlinného oleje
• 30 dkg žampionů nakrájených na plátky
• 1 stroužek česneku
• 3 dl hovězího vývaru
• 3 dl ml zakysané smetany
• 5 dkg sušených švestek bez pecek
• 0,5 dl valašské slivovice s medem
• 2 hrstky sekané zelené petrželky
• sůl, cayenský pepř

Příprava:

Maso nakrájejte ostrým nožem na proužky asi 5 mm silné. V misce smíchejte hořčičné semínko, sůl a mouku s vodou. Nakrájejte sušené švestky nadrobno a zalijte slivovicí. Ve velké pánvi osmahněte cibuli na másle až zesklovatí. Přidejte česnek a žampiony a smažte asi 5 min než houby začnou pomalu zlátnout. Směs poté vložte do cedníku a nechte odkapat přebytečný tuk.

V pánvi rozehřejte olej, vložte do něj maso a za občasného protřepávání asi 3 min. opékejte maso dohněda. Přilijte vývar a nechte prudčeji vyvařit, až zbude jen třetina původního množství. Přidejte žampiony a promíchejte s masem. Přilijte hořčičnou směs a míchejte, dokud nezhoustne. Poté přimíchejte macerované švestkové kousky a na závěr, když teplota mírně klesne, přidejte smetanu. Podle chuti dosolte a opepřete. Servírujte na předehřátém talíři, ozdobené petrželkou.

Jako přílohu k této sváteční svíčkové Cimrman zásadně volil bramborový kugelis, což je ruská obdoba našich bramborových placiček.

Volba nápoje zůstává ponechána na zralé úvaze hostitele či hostitelky. Za knížete Stroganova byla volba jasná i bez Cimrmanova doporučení.

Přeji dobrou chuť.