Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : květen 2011

Marika nezmar, to mě deptá...
Co hluk a vliv na plodovku? Prej to není dobrý...

Dotaz: jak říkáte dámskému přrození? Rozuměno pro naše prcky.

Jo Lei jeste jsem zapomnela reagovat na "pozadne" u M., kdyz hodnotila zvedani hlavicky - to by me asi dostalo do kolen ....., ja si prave to materstvi uzivam i proto, ze cim jsou ty deti vetsi, tim je s nima vetsi sranda....
A Katko - ono je to trochu prokleti s tim, jak si lidi mysli, ze je Patrik starsi, nez doopravdy je - ja se s tim potykam porad - na ocnim si doktorka myslela, ze mu budou 3, tak ho vysetrovala tim, ze mu ukazovala geometricke tvary - coz me teda docela prekvapilo, ze se ceka, ze to 20-ti mesicni dite zna - nastesti on ty zakladni zna, ale v te dobe je jeste nevyslovoval jen ctverec a kolecko, ktere na nej nastesti vysly
Zrovna dnes jsme byli v lekarne, vybirala jsem caje a oni je tam meli na polickach bez vitrinek, takze Patrik sel okamzite po tech krabickach, vzdycky ji vzal prohlidl si ji a polozil zpet na misto akorat ne na lezato ale postavil je. Ne ze bych ho nechala, samozrejme jsem mu vysvetlovala, ze na to nesmi sahat ale neprislo mi to jako nejaka hruza a samozrejme bych to vratila do puvodniho stavu, kdyby pani magistra na nas nevybehla a nevystekla ze "ona ted ty caje urovnala a ja si mam to dite laskave ohlidat" Tak jsem si pomyslela neco neslusneho a rekla si, ze se asi spatne vyspala, ale slusne jsem se omluvila s tim, ze se ho pokusim "ohlidat". No a pani magistra nam nabidla probiotika pro deti od tri let a kdyz jsem ji rekla, ze on ale jeste nemel dva roky, tak najednou byla jak med. Tak nad tim premyslim, kolikrat si lidi asi mysli, ze je Pata nevychovany nebo opozdeny jenom proto, ze si mysli, ze je starsi. Asi bych mu mela nechat udelat tricko s datumem narozeni, aby si lidi uvedomili, ze je proste jeste maly, i kdyz na to nevypada Anebo je fakt neco divneho na tom, ze ho lakaji krabicky s cajem????
Jo a cisla taky rika, od jedne do sedmi, to ma ode mne - vzdycky pocitam nahlas odmerky mlika, to si vzdycky ke mne stoupne a ja zacnu "jedna, dve, tri..." a on "pet, dve, sedum" .....no casto zacinam od znova, protoze me to silene plete. Ale myslim, ze chape jenom dve, ostatni cisla jsou zatim proste jen slova.

Když j d e m i m i n k o k m á m ě d o m ů (ne k sobě, k ní), u m í už
v životě „docela dobře chodit". Podle p o d v ě d o m é h o plánu, j e n ž
b u d e určovat všechny j e h o b u d o u c í d o j m y a který je zároveň tě-
m i t o d o j m y určován, m i m i n k o ví, že život b u d e nevýslovně osa-
mělý, bez odezvy na signály, které vysílá, a plný bolesti.
Ale nevzdává to. J e h o životní síly se b u d o u vždy snažit o na-
stolení rovnováhy, po celý život.
D o m a to není j i n é než v porodnici, až na ty opruzeniny. M i -
m i n k o tráví dobu bdění v toužení, v nedostatku, v nekončícím
čekání na „správnost", která má zaplnit tu tichou prázdnotu. Na
několik m i n u t d e n n ě je j e h o toužení přerušeno a j e h o drásavá
potřeba po dotyku, chování a p o h y b u j e ukojena. J e h o matka je
j e d n o u z těch, které se po d l o u h é m rozmýšlení rozhodly povolit
m i m i n k u přístup k prsu. M i l u j e ho dosud n e p o z n a n o u láskou.
Zpočátku je pro ni těžké odložit m i m i n k o po kojení do postýlky,
protože tam tak strašně pláče. Matka je však přesvědčená, že tak
se to dělat musí, její matka (a TA to přece ví) jí říkala, že n e s m í
polevit, rozmazlila by ho a pak by měla problémy. Tato matka
chce všechno dělat správně. Na okamžik cítí, že ten malý tvore-
ček, kterého drží v náručí, je tím nejdůležitějším na světě.
Vzdychne a uloží m i m i n k o něžně do kolébky, která je o z d o -
bená žlutými káčátky ve stejném designu j a k o celý pokojíček.
Vyzdobit h o j í dalo spoustu práce. Z á v ě s y j s o u načechrané, ko-
bereček má tvar pandy, všechno je v dětských barvách: bílý prá-
delník, přebalovací pult s vaničkou, s poličkou na zásypy, olej íč-
ky, mýdlo, š a m p o n , kartáček na vlasy. Na zdi j s o u obrázky
zvířecích mláďat oblečených j a k o lidé. V zásuvce k o m o d y je
spousta košilek, dupaček, capáčků, čepiček, rukaviček a plenek.
Na hoře v r o h u je vlněné j e h ň á t k o a váza s květinami — které
j s o u odříznuté od svých kořenů — matka květiny taky „miluje".
N a r o v n á m i m i n k u košilku a přikryje ho prošívanou přikrýv-
kou a dekou s j e h o iniciálami. Spokojeně š i j e prohlíží. Na ni-
čem nešetřila, dětský pokoj je perfektní, i když si s manželem
zatím n e m o h o u dovolit nábytek do celého d o m u . N a k l o n í se,
78
Koncept
kontinua
políbí m i m i n k o na sametovou tvářičku a odchází s m ě r e m ke
dveřím. Tělíčkem m i m i n k a otřese první výbuch utrpení.
Matka opatrně zavře dveře. Vyhlásila mu válku. Její vůle m u s í
zvítězit nad j e h o . Přes dveře slyší něco, co se podobá mučení.
Její k o n t i n u u m to jako takové chápe. Situace je opravdu tak vážná,
jak to zní. Příroda by tak silné signály nepoužila, pokud by se
o m u č e n í nejednalo.
Matka zaváhá, její srdce to táhne k m i m i n k u . Ale m u s í o d o -
lat a j í t svou cestou. Vždyť ho právě nakrmila a přebalila. Je si
jistá, že mu opravdu nic nechybí, a proto ho nechá plakat až do
vyčerpání.
Když se m i m i n k o vzbudí, znovu pláče. J e h o matka nahlédne
do dveří a ujistí se, že je na svém místě. O p a t r n ě zase dveře při-
vře, tak aby v n ě m nevzbudila falešnou naději. Utíká do kuchy-
ně, kde má práci, ale dveře nechá pootevřené. To aby slyšela,
kdyby se m i m i n k u n á h o d o u „něco stalo".
Křik m i m i n k a přechází do chvějivých vzlyků. Ž á d n á reakce
se neblíží, síla, která ho poháněla dál signalizovat, se vytrácí do
zmatku pusté prázdnoty, která už před h o d n o u chvílí měla být
naplněna úlevou. M i m i n k o se n e m ů ž e otočit, j e n se rozhlíží. Za
mřížemi postýlky je zeď. Světlo je tlumené. N i c víc tu není, j e n
ty nepohyblivé tyčky a zeď. Ve vzdáleném světě j s o u slyšet bez-
významné zvuky. V j e h o blízkosti není slyšet nic. Zírá na tu zeď,
až se mu zavřou očička. Když je otevře, je tam ta samá zeď a tyč-
ky. Přesně tam, kde byly předtím, j e n světlo je ještě tlumenější.
Mezi věčností, kdy kouká na zeď a na tyčky postýlky, j s o u j i n é
věčnosti, kdy se dívá pro z m ě n u na tyčky na o b o u stranách a na
strop v dálce. Daleko na straně j s o u nějaké nepohyblivé obrysy,
které tam j s o u vždycky.
Jsou ale i situace plné pohybu, kdy mu něco zakrývá uši a tlu-

Jéé, Joll, kdybych věděla, že Tě tohle trápí, tak Ti Koncept kontinua doporučím už dávno, já jsem ho četla v šestinedělí a hormony pracovaly, ona tak kniha je psaná trochu tendenčně, takže inidánské jsou maminky, americké jsou matky a mě to tenkrát hrozně mrzelo, že moje dítě to pravé kontinuum nezažije, protože neběhám bosa po po lesích jako indiáni a fakt jsem to obrečela.
Ale ještě ti doporučím knihu Naše děti, naše světy, mně se líbila moc, zabývá se výchovnými způsoby v různých kulturách, člověk se taky trochu uklidní, že neexistuje žádné universální "správno" jak vychovávat děti a že i když člověk neudělá vždycky všechno dobře, tak to nemusí znamenat žádnou katastrofu pro dítě.

Nazdárek po dlouhé době

Lei, kolikrát na tebe vzpomínám a představuji si, že bych tu k Leince měla ještě taky miminko a musím říct, že se mi ta představa moooc líbí I když chápu, že realita je asi dost náročná...

Určitě pak dej do deníčku nějaké sourozenecké foto, ať se můžeme všechny rozněžnit.

Jinak my se máme dobře. Hrozně moc mi to teď letí, možná i díky MC a tomu, že Lea je takový malý parťák, takže už většinu věcí děláme spolu. Vysává vlastním vysavačem, utírá se mnou prach, umývá podlahu (pak se samozřejmě musí celá převléct), asistuje u vaření, věčně si čteme, malujeme, děláme říkanky z MC a týden je hned pryč. Až začne jaro, bude to ještě lepší. Minulý týden jsme si s Davidem koupili nová kola, tak už se nemůžu dočkat, až začnu s Leuš zase jezdit po okolí. Také teď máme v plánu předělat ložnici a udělat z ní trošku víc dětský pokoj. Zrovna dnes nám dorazila nová patrová postel, takže nás čeká malování,montování nového nábytku atd. Docela dost se na to těším, tak jsem zvědavá hlavně na Štěpika, protože pro něj to bude překvápko. Když jsem se ptala Leinky, jestli bude spát ve velké posteli, tak zakroutila hlavou a odpověděla " s mami a tati" a šla se hned natáhnout do naší postele

Štěpa je ze školy nadšený, na vysvědčení měl samé jedničky a od září přestal být problém s tím pokákáváním, takže radost veliká.

Zdravotně u nás naštěstí dobrý. Lea vžy jen soplila, kašlala, ale do týdne to přešlo a horečky měla jen k zubům. Akorát ji trápil ekzém, měla ho skoro po celém tělíčku, ale díky Katce a jejím radám ohledne mastiček, je to už téměř dobré, takže ještě jednou moooc díky!

Co se týče vztekání, tak to u nás skoro neznám. Lea spíš začne lítostivě plakat, než by nějak řvala, dupala, bouchala a podobně, ale počítám s tím, že období vzdoru taky asi přijde.

Co mě teď asi nejvíc mrzí je to,že se začala bát různých věcí, má nějaké bojácné období. napřiklad jede kolem nás traktor, vždy vesele volala "traktor", teď ho vidí, říká "boš"=bojím, a hned se tulí ke krku a to je u více věcí. Včera se třeba bála mopu v chodbě. Hold asi fantazie začala pracovat.

Jo a momentálně čtu knížku Koncept continua a musím říct, že je to knížka jak dělaná pro mě. Asi s žádnou knížka o rodičovství jsem se ještě tolik neztotožnila a mám pocit, že její autorka je snad první člověk, který mě "neodsuzuje" za to, že Lea od první noci spí se mnou, že jsem jí nenutila kočárek a nosila, že jsem ji nenechávala samotnou v jiné mísnotsti, nenutila být v postýlce...Při čtení jsem fakt cítila radost z toho, že jsem se nenechala přemluvit a nedělala to jinak.

Tak doufám,že to tu brzy zase bude frčet!

A co nějaký větší srazík????