Bylo mi trochu špatně a cítila jsem se unavená. Že by? Sáhla jsem po těhotenském testu a dvě čárky na mě vyskočily závratnou rychlostí.
Když jsem byla těhotná, bála jsem se mnoha věcí. Kupodivu jediná věc, ze které jsem neměla strach, bylo kojení.
Mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, že většina problémů i "problémů", které jsem za poslední měsíce (coby těhule a posléze i matka) prožila, by zřejmě nenastala, kdybych do svého mateřského stavu nevstoupila plná nereálných očekávání a naivních představ.
Zpětně si uvědomuji, že jsem neměl nijak velký strach o Laďku a dítě. Připadalo mi, že všechno probíhá tak, jak má.
Naše dula nám řekla, že při přirozeném porodu často přichází moment, kdy už jsou bolesti tak silné a všechno už trvá tak dlouho, že si žena myslí, to je konec, to se nedá vydržet, teď už asi umřu.
Zatímco porod jsem vnímala jako dovršení všeho, nač jsem se v těhotenství připravovala, jako těhotenskou maturitu, jako mystický iniciační obřad, kdy jsem se z lehkovážné dívky změnila v dospělou a zodpovědnou ženu, na šest týdnů po porodu vzpomínám jako na období citových zmatků a urputné snahy o adaptaci na nové podmínky.
Chci se s vámi podělit o zážitky spojené s narozením mého posledního dítěte. Doufám, že mé zkušenosti mohou pomoci i dalším maminkám.
Docela by mě zajímalo, kdo vymyslel nablblou definici, že těhotenství není nemoc. Buď chlap nebo nějaká zahořklá stará panna.
Mám z doktorů strach. Ne po stránce kvality jejich péče, ale jejich přístupu ke mně…
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.