Já nevím

Je určitě fajn, když žena najde svoji seberealizaci a např. studuje. Jen si nemyslím, že je to vždy dobré spojovat s těhotenstvím. Právě onen stres při zkouškách přece s vámi prožívá i vaše nenarozené mimi. Nebo si snad myslíte, že děťátko v bříšku neví, že je jeho maminka vyčerpaná, stresovaná?
Já jsem na VŠ měla jednu profesorku, která si velmi vyčítala, že dostudavala jako těhotná. Tvrdila, že prvorozená dcerka je poněkud neurotická, zatímco druhé těhu prožívala v relativní pohodě a druhá dcera je také pohodová. Samozřejmě, že jeden příklad není směrodatný, ale stejně bych byla opatrná.
Asi se na mě teď sesypete, ale to je zkrátka můj názor.
Já také studuju, nikoli VŠ, ale jedná se o určité filosoficko-mystické studium na mnoho let. Sice nebudu mít nikdy z tohoto učení žádný oficiální titul a ani v práci mi to nijak nepomůže, ale je to takový koníček. Začala jsem až v době, kdy malá byla trošku větší. Neumím si představit studium, když dítě probrečí několik nocí po sobě a přes den čloěk musí ještě nějak fungovat.