jak pro koho...

dcerce je 20 měsíců a je to právě měsíc, co jsem promovala. Když jsem otěhotněla, chybělo mi už "jen" pár zkoušek, diplomka a státnice. Ještě dnes se směju svým veselým představám, jak si s bubnem všechno v pohodě dokončím...Bylo to to nejobtížnější životní období a třikrát bych si rozmyslela znovu něco takového podniknout:) Celé těhotenství jsem prozvracela, bylo mi neustále špatně, nebo jsem spala, společné začátky byly navíc mimořádně plačtivé...nakonec jsme to zvládli, množné číslo píšu zcela záměrně, protože bez podpory manžela a jeho rodiny, ale i placené paní na hlídání, bych nikdy nedostudovala. Dobře tedy rozvažte, jestli do něčeho takového půjdete...realita může být často poněkud jiná. Je nutné dopředu zvážit své možnosti. Nevzpomínám na tu dobu vůbec ráda, přitom bych měla - protože se nám naše radost, byla jsem ve stresu, vyčerpaná a frustrovaná z toho, že nic nemůžu dělat na 100 %...to už je ale zase jiná kapitola.