Je nás v tom víc

Já měla tři roky studia před sebou, když se nám narodila dcera. Většina lidí v okolí tipla, že to nezvládneme - žádné hlídací babičky v místě studia jsme neměli. Ale nakonec to vyšlo, běhala jsem do školy, pak honem nakojit a zase do školy.Musim ale řict, že mi ohromně pomáhal manžel, roli taťky zvladnul užasne. Přerušit jsem nechtěla a kombinované studium v mém oboru nešlo (jazyky na FF). Tak jsem tímto způsobem dostudovala prezenčně, taky jsem to zvládla, jen musím říct, že mnohem jednodušší to bylo, když byla dcera ještě maličké miminko a hodně času prospala. Jak rostla, bylo studium čím dál náročnější, při psaní diplomky občas přiběhla a bez varování vypnula počítač a těsně před závěrečnou státnicí si zlomila ruku a moc toho nenaspala, musela jsem ji uklidňovat a nic se nenaučila. No ale osud tomu chtěl, že jsem vše zvládla. Když malé byly tři roky, akorát jsem dostudovala a nastoupila do práce (vlastně jsem tři roky ušetřila, ne?). Teď má malá brášku a já taky nechci úplně vyhořet, a tak chodím na 4 hodinky týdně pracovat v mém oboru. Vlastně je to docela fajn, nebýt jen doma, a děti doufám taky o nic nepřicházejí. Jen mne občas mrzí, že mi někdo řekne, no jo, tys měla lehkou školu, to já bych tu svou nezvládla s dítětem. Ale neuvědomuje si, že ani já to neměla zadarmo, některé zkoušky taky stály za to. Ale zkrátka sytý hladovému nevěří.
A mimochodem, moje kamarádka po porodu začala studovat medicínu - zvládla to na červený diplom. Hlídat jí taky neměl kdo, ale takovou školu - fakt ji obdivuju. TAKŽE MAMINKY, ZVLADNOUT SE DA COKOLI, PRI TROSE VULE, DRINY A DOBREM NAPLANOVANI CASU. JA SE NAUCILA, ZE KAZDA CHVILKA SE DA SMYSLUPLNE VYUZIT, TAK DO TOHO!!!