Děti a studium

Luďka mi mluví z duše, skoro jako bych ten článek psala já o svém životě. Studovala jsem vysokou školu ve stejných podmínkách - první dítě na začátku, těhotenství v prvním semestru, porod v létě, kojení na chodbách, tedy s mým novorozenětem v kočárku kolem školy. Stejně jsem na tom byla i s nevolnostmi při učení na první zkoušku a vyhazovem z ní, což tedy optimismu nedodá. Rozdíl byl snad jen v tom, že moje dcera odmítala mléko z lahve ode mě i umělé.Dnes mám za sebou i magisterské studium, takže s roční přestávkou jsem to zvládla. A pokud to mám zhodnotit - zvládnout to jde, ale předpokladem k tomu je opravdu mít hlídání, což není samozřejmost, tolerantního manžela, protože domácnost a rodina je na druhé koleji (teprve při učení na zkoušky jsem pochopila, jak bych raději myla okna). Pravdou je, že to dodá sebedůvěru a sebevědomí. Ale pravdou také je - na rozdíl od Luďky já cítím lítost nad ztrátou času v nejkrásnějším období mým dětí, které se nikdy nevrátí. Vždy je něco za ně,jen si často říkám, jestli tohle není moc těžce "zaplacená" zkušenost.