Re: Tak nevím...

Škramuško, rozdíl je v prioritách.
Já jsem učitelka, na svou práci jsem se připravovala několik let a opravdu mě baví. Baví mě tolik, že bych bez ní nevydržela ani na mateřské, takže doučuji děti jazyky, vedu sborový zpěv. Ale max. dvě hodiny denně.
Vím, že to nemusí být tvůj případ, ale řekni: Pokud bys od sedmi do půl čtvrté chodila do práce, pak musela na nákup (do půl páté), pořídila by sis do bytu psa? I kdybys ho měla možnost dát na celý den do útulku pro psy? Asi ne. Tak mi řekni, proč si takto vytížené maminky pořizují jedináčky?Vždyť ty děti jdou po Večerníčku spát! Ty maminky na ně mají dvě hodiny denně a z toho se ty děti ještě musí vykoupat, najíst, takže hodinku na to, aby s nimi dělaly něco jiného.
Proč si takové maminky pořizují děti? Aby jim daly lásku, péči, svůj čas, domov, aby je vychovávaly a něco naučily, nebo aby uspokojily svou touhu po dítěti, nebo proto, že společnost se dívá na bezdětné ženy divně? Není to trochu sobecké? Víš jistě, že to tvému dítěti taky vyhovuje, tak jako tobě? Nebo ho považuješ za svůj majetek, který se musí podřídit tvým touhám po realizaci? Přijdou mi trochu zvláštní formulace:" v praci, ktera mě bavi a mam k tomu dite. nebo "dítě se začlení do rodiny a nepodřizuje se mu všecko". Řekla bych spíš " a musí se nám podřídit." Dítě je dar. Nesmí se všechno točit kolem něj, nesmí se rozmazlovat, ale odkládat ho už odmalička kam se dá?
A mimochodem- mě by i bez mateřské uživil manžel, takže o tom to není...