O tom, jak ja jsem rodila prirozene doma...

Mame vodni postel a proto jsem rodila v obyvaku. Pripadalo mi to celkem prirozene a fajn. Poloha, kterou jsem si sama vybrala vypadala tak, ze jsem byla oprena lokty o stul v jakemsi polodrepu. Pri posledni kontrakci jsem tlacila jako blazen a Honzik vyskocil plnou rychlosti asi do rukou porodni asistentky, muj manzel rika, ze ho slysel kricet jeste vevnitr v pochve (jak se mu to podarilo, netusim). A jak jsem sve prvorozenatko spatrila prvne ja? Na zidlicce za mnou lezel na zadech v nafukovacim kruhu (ja jsem na tom kruhu sedela, kdyz jsem odpocivala mezi kontrakcema a mela jsem strach si sednout jen tak na zidli, abych snad malemu neublizila. No, unavena jsem byla - voda mi zacala odtekat v sest vecer a Ian se narodil v pul jedenacte rano), maval rukama a nohama a plakal. Poradne otocit jsem se nemohla, nebot jsem mela porodni snuru mezi nohama a nechtela jsem ho hned shodit na zem. Potom jsme jeste delali gymnastiku, kdyz mi ho, tusim i s tim kruhem, ale jista si nejsem, prostrkavali mezi nohama. Az teprve, kdyz jsem si lehla na zada a vytlacovala placentu, mohl muj andilek nabirat silu na mem brisku. Nechali mi ho na brichu i kdyz me zasivali (bohuzel ta posledni kontrakce byla fakt moc rychla, ale nastesti jsme pred porodem hodne masirovali - doporucuju specialni olejicek od Weledy - takze to nebylo moc vazne, jen asi 5 povrchovych stehu). Na vazeni a mereni byl cas kdyz jsem si odskocila dat rychlou sprchu. A pak uz jsme se oba setkali u nas v loznici v te vodni posteli.
Nevim, jak na tom byly jeho zada, svetlo mel jen to denni a nikdo z nas nekricel. K tomu vsemu me napada jedna veta, kterou autorka moji predporodni bible "Zdrave tehotenstvi, prirozeny porod" opakuje velice casto: Porod si muzete tisickrat naplanovat, ale nakonec to bude stejne jine a uplne jine, nez jste si predstavovali. A ma pravdu!